Pohoří Bieszczady je horský celek spadající do systému polských Karpat. Rozkládá se v nejzazším cípu jihovýchodního Polska, odkud se klene i na Slovensko (Bukovské vrchy) a Ukrajinu (Verchovynskyj Vododilnyj hrebet). Nejvyšší a nejkrásnější část Bieszczad je součástí biosférické rezervace Východní Karpaty (UNESCO) a roku 1973 byla prohlášena národním parkem. Čtyřikrát rozšiřovaný NP dnes pokrývá 292 km² a je třetí největší v celém Polsku. Téměř 80 % rozlohy parku pokrývají lesy, povětšinou bukové s příměsí jedle a javoru. Na holých lučinatých hřbetech hor (poloninách) roste mnoho vzácných vysokohorských rostlin, typických pro Východní Karpaty. Vyskytuje se zde téměř 800 druhů cévnatých rostlin, 500 druhů lišejníků, jakož i zhruba 100 druhů hub. Zastoupena je i zvěř - karpatský jelen, srnec, divoké prase, zubr, los, medvěd hnědý, rys a vlk.