Třeboňsko - 17.5. až 21.5.2019

Letošní květnový vandr jsme nasměrovali do rovin v okolí Třeboně. Cíl se nám nepodařilo splnit ani jeden. Prostě na Třeboňsku není kopec žádný a pivovar Jílovice měl zavřeno, ale v místní hospůdce jsme Jílovické pivíčko přece jen ochutnali.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Veselí nad Lužnicí  Ukončení:     Jílovice - žst.  Cíl akce:     1 - Najít kopec, 2 - pivovar Jílovice  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 90 km pěšky

Foto z vandru

Celkový výškový profil čundru

Den první

Na vandr vyrážíme s obavou jak to v rovinách plných rybníků zvládneme. Nikdy jsme nebyli na čundru bez kopců a už vůbec ne v cyklistickém ráji. Množství cyklistů / e-cyklistů rok od roku roste a Třeboňsko začíná být i mimo sezónu přeplněné. Vyrážíme z Práglu vlakem ČD R 707 Vltava. Místa máme dost, protože jízdenky včetně místenky jsem koupil v akci přes internet za slušných 336,- pro oba. Cesta proběhla bez problémů a ve Veselí nad Lužnicí jsme na čas. V restauraci Beseda doladíme poslední detaily čundru a už vyrážíme po žluté značce směr Vlkovská pískovna. V místním kiosku je samozřejmě zavřeno. To mě vůbec nepřekvapuje, konstatuje náčelník a tak pokračujeme do Vlkova. Cestou narážíme na bojový motocykl a náčelník by ho nejraději osedlal a zbytek čundru absolvoval v sedle historického stroje. Ve Vlkovské hospodě je otevřeno a my se zastavujeme, abychom nabrali sil na další přesun. Po krátkém odpočinku pokračujeme po červené podél rybníků Krajina, Překvapil, Pražský, Rod, Horák, Naděje a Víra do penzionu U Kačerů na pivko Hulvát. Foto konkrétních rybníků sem ani dávat nebudu. Je jich tam tolik, že se v nich my suchozemci nemůžeme vyznat. Nocleh bereme na hrázi, mezi rybníky Naděje a Láska na doporučení místního správce penzionu, jen tak pod širákem.

Výškový profil	Bojový motocykl

Den druhý

Krásné ráno, ale hlučné. Všude se ozývají skřeky vodních ptáků. Společnost nám dělaly volavky bílé, které jsem při opouštění spacáku vyděsil k smrti. Během vteřiny byla ve vzduchu letka 20kusů, která zastínila vycházející slunce. Náčelník mrmlá něco o zoologické zahradě a pomalu balí. Pokračujeme po červené směr Klec a přírodní památka Slepičí vršek. Zastávku máme v kempu Lužnice. Je hezky a tak nikam nespěcháme. Stejně jsou tady samé roviny a tak máme času dost, konstatuje náčelník.A dá si v klidu další pivíčko. Po delším odpočinku jdeme po červené na hráz Rožmberku. Hm, samá voda, povídá náčelník. Půjdeme po žluté do Staré Hlíny tam je vody méně. Ale mýlil se. Cestou narazíme na Nový rybník u Smítky. "Já se už dobrovolně utopím! Celý den jen samá voda,voda a ....", říká náčelník koukaje na hladinu Nového rybníka. Já raději pokračuji do Rožmberské hospůdky a vyrážím po modré značce směr Stará Hlína. Netrvá dlouho a náčelník mi je v patách, živ a zdráv. Přece jenom hospoda bude lepší než dobrovolný ponor pod hladinu, zamumlal. Je sobota a ve Staré Hlíně je asi milion cyklistů. Hrůza! Po krátkém odpočinku pokračujeme na most přes rybník Vítek.

Přírodní rezervace Slepičí vršek chrání písečný přesyp (dunu o rozloze 1,8 ha), který vznikl navátím jemného písku z náplavů nedaleké řeky Lužnice. Naváté písky zde vytvořily protáhlé návrší převyšující okolní terén o tři až čtyři metry.  Díky specifickým podmínkám přesypu zde žijí zajímavá a unikátní společenstva pískomilných a teplomilných rostlin a živočichů. Přírodní památku Slepičí vršek naleznete poblíž rybníka Potěšil.

Kamenný most s 5 oblouky z roku 1781 nechal přes rybník Vítek postavit kníže J. Schwarzenberg. Byl součástí původní silnice mezi Třeboní a Starou Hlínou až do roku 1988, kdy byla s nárůstem automobilové dopravy přeložena. Dnes slouží již jen pro pěší a cyklisty. Most je známý ze scény rozpouštění soli v pohádce Byl jednou jeden král.

Pokračujeme na Novou Hlínu, kde se zastavíme v občerstvení U Coufalů. Poté pokračujeme směrem Pergola u Sv.Víta. Cestou se náčelník dal na rybaření na Hraničním rybníku. Kupodivu berou. Dnešní den po 20km ukončujeme v Pergole u Sv.Víta. Stavíme stan na louce pod rybníkem Šimanov.

Výškový profil	Celý den jen samá voda,voda ...

Náčelník rybaří ...	... a berou

Den třetí

Je klidné nedělní ráno. Třeboň se halí do mlhy a třeboňské rybníky do ranního oparu. Klidnou atmosféru narušuje vzdálené nepravidelné houkání vlaku. Je tu taková pohoda, že se odtud ani člověku nikam nechce. Fotím místní ranní atmosféru a pomalu balíme. Po modré míříme směr Třeboň a místní pivovárek. Náčelník je už od rána natěšený na prohlídku místních restaurací. Ve městě jsme brzy a turistů je zatím málo. Posnídáme před vstupem do zámeckých zahrad a za nedlouho mě náčelník vítá v pivovárku. Nabídka je pestrá a tak zahájíme degustaci místních piv. Po degustační akci pokračujeme na hráz rybníka Svět. Cestou fotíme pivovar. Náčelník rozhodl, že budeme pokračovat po zelené směrem Doubí a Rozvodí.

Rozvodí ležící na Lužnici je jakousi vodní křižovatkou vybudovanou při stavbě stok a rybníků. V tomto místě se z Lužnice odděluje kanál Nová řeka, chránící Třeboň a rybník Rožmberk před velkou vodou. Zároveň je sem Odlehčovačem přiváděna voda ze Zlaté stoky. Rozvodí tvoří soustava několika jezů a propustí, které se v případě povodní zavřely a přesměrovaly vodu z Lužnice a případně i Zlaté stoky do Nežárky vodním kanálem Nová řeka.

Z Rozvodí míříme po žluté do vesničky Lutová. Náčelník opět chytá ryby a jako obvykle berou. Do Lutové jsme dorazili až v 21:00. Naděje na otevřenou restauraci se blíží nule. Když tu náhle náčelník zaslechne z č.p. 20 ( hostinec U Kuželů ) podezřelé zvuky. Opatrně vezme za dveře. Je otevřeno. Nakoukneme dovnitř a v místnosti připomínající hospůdku je tma a v rohu u stropu hraje potichu TV. Dobrý večer, je otevřeno? Povídá náčelník do tmy. Teď už jo, ozve se z útrob výčepu. Když se rozkoukáme zahlídneme u kamen starého pána jak dělá třísky na zátop. Mám jen pivo povídá. To přesně potřebujeme, odvětí náčelník. Sundáme batohy, starý pán přinese tři pivíčka a do pozdních nočních hodin si vyprávíme historky, které napsal sám život. Hezky se nám tady vysedává, ale zítra musíme brzy pokračovat a tak se panem výčepním a majitelem v jedné osobě rozloučíme. Nocleh bereme jen tak pod širákem poblíž rybníku "Horní Roubíků"

Výškový profil	Hráz rybníka Svět

Náčelníl opět rybaří ...	... jako vždy, berou

Den čtvrtý

Prší. Náčelní zabalil takovou rychlostí,že vytvořil světový rekord v balení výstroje na čas. Od prvních kapek mu to trvalo jen 2 ( slovy: dvě) minuty a už stál připravený na odchod. To ještě netušil, že bude pršet vydatně celé dopoledne. Míříme do Staňkova, ale nejdříve jsme se ztratili kdesi v Texasu. No a vlastně jsme se ztratili i ve Staňkově, když jsme bezmyšlenkově odbočili na modrou a celý Staňkov obešli v lijáku přes kemp. Leje, leje a ... V průtrži mračen zevlujeme před zavřenou restaurací U Trpaslíka. Když se to stalo. Dveře restaurace se náhle otevřeli a pan správce povídá: „Pojďte se schovat, vždyť jste celý promoklí“ Se vděkem přijímáme. Náhle se ocitneme v zavřené / otevřené restauraci. Mám jen pivo, kořalku a polévku povídá pan správce popíjíc kořaličku. Dáme si jen dvě pivíčka povídá náčelník. Dobrá, odvětí pan správce a pivíčka máme hned na stole. Bude pršet celé dopoledne, přidává jako bonus meteorologickou informaci. A měl pravdu. V restauraci sedí i místní bezdomovec Šakal, kterého si vzal pan správce pod ochranná křídla. A za drobnou výpomoc v penzionu mu ponechal slam za penzionem a sponzoruje jeho vysedávání v jeho restauraci. V čase oběda přestává pršet, rozloučíme se a vyrážíme po cyklo 322 směr Chlum u Třeboně. Cestou míjíme Matyldu a Otíka ( Jak domácí, asi ). Otíkovi se nelíbím a raději pokračujeme dál. Na hrázi rybníka Hejtman se stala nevídaná věc. Náčelník povídá: „Tabí půjč mi mobil a já tě vyfotím, abys měl taky fotku z vandru“ A tak vznikl můj jediný snímek z naší pětidenní akce po Třeboňsku. Po této umělecké vložce pokračujeme opět za drobného deště městem a schováme se v hospůdce U Kutišů. Počasí se vylepšilo a průběžně se změnilo v letní bouřky a my pokračujeme do kempu Kostky. Je zde hodná paní správcová a tak k pivíčku i povečeříme něco ze svých zásob. Po krátkém odpočinku pokračujeme na Majdalénu. Zde náš čundr Třeboňskem prakticky končí a řešíme co dál ...

Výškový profil	Jak domácí, asi

... dál jsme se vypravili vlakem do městečka Suchdol nad Lužnicí. Zítra navštívíme pivovar Jílovice. Z nádraží míříme po silnici směrem Bor, kde v místě zvaném Synochov stavíme stan. Je zde už výhled na Novohradské hory. Když vidíme mraky pověšené za vrcholky hor je nám jasné, že čundr do rovin není to pravé ořechové.

Výškový profil	Dál pokračujeme vlakem ...

Den pátý

Celou noc byl poměrně ruch. Místní lovci naháněli divočáky. Střílelo se jak v Sarajevu na arcivévodu Františka Ferdinanda. Vše doplňoval štěkot loveckých psů. Stan jsme si postavili do teritoria místního srnce, který se celou noc nažil štěkotem náš stan přinutit k ústupu. Ale marně. Ráno balíme a vyrážíme na nejvyšší bod našeho vandru. A to na 48.8913958N, 14.7496752E - 515 m.n.m. Náčelník je z té výšky úplně vyčerpaný a tak jsme bez zastavení pokračovali směrem Jílovice po cyklo 1034 směr pivovárek. Pivovárek je zavřený a tak čekáme až otevřou na obědy KD Jílovice. Náčelník se s vyzáží masového vraha snaží otevření KD uspíšit. Nakonec se dočkal - na čepu je Jílovické pivíčko. KD je plný místních dělníků, kteří vyrazili na oběd. Nám se tady taky líbí tolik, že se nám ani nechce domů. Ale co naplat musíme na OS 2160 směrem ČB. Náčelník jede domů opravdu nerad ...

Výškový profil	Náčelníkovi se domů nechce

Dobytčák R708 Vltava spolufinancovaný ze státního rozpočtu byl narvaný tak, že študáci, děti i jejich rodiče, vandrovníci a turisté posedávali po podlahách krásného historického vlaku ČD. Kravál a vedro se podepsalo na zdraví starších cestujících, kterým naštěstí pomáhali mladší podáváním ochranných nápojů. Jelikož mě nebaví sedět v kupé, kde bylo narváno 5dětí a 4 dospělí včetně náčelníka, tak jsem dal zavděk chodbičce a v pravidelných intervalech jsem pouštěl čerstvý vzduch do vagónu, aby cestují ve vlaku spolufinancovaného ze státního rozpočtu nepomřeli na nedostatek kyslíku.