Podhůří Kralického Sněžníku a Orlické hory - 21.9 až 25.9.2019

Letošní podzimní vandr míří pod Kralický Sněžník a do Orlických hor. Čundr se vydařil a cíl byl splněn i přes prvotní obavy náčelníka, že je to daleko

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Hanušovice  Ukončení:     Nové město nad Metují  Cíl akce:     Pivovar Neratov  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 99 km pěšky

Foto z vandru

Den první

Vyrážíme z Práglu rychlíkem ČD Ex 123 Valašský expres. Přes prvotní zmatky na nádraží vyrážíme na čas. Ve vlaku máme svá místa a tak se nám směrem Zábřeh na Moravě driftuje v pohodě. Za dvě hoďky už přestupujeme směr Hanušovice. Náčelník je natěšený na stylovou Pivovarskou restauraci. Mají zde osm druhů piv HOLBA, včetně speciálního kvasnicového a tak se neustále ptá, kdy už tam budeme. Konečně Hanušovice. Před nádražím narážíme na pěkné domácí motokolo. Když se zorientujeme vyrážíme směr pivovar Hanušovice. Na parkovišti u restaurace jsou stroje Harley Davidson. Náčelník se nemůže vynadívat a celý natěšený míří do restaurace. A je to tady. Do restaurace se nepodíváme. Nadšenci do značky Harley Davidson mají restauraci jen pro sebe. Náčelník se dal na modlení ve snaze najít jinou hospůdku. Tento úkol byl téměř nadlidský. Nepomohlo ani náčelníkovo obrácení se na víru. V celých Hanušovicích jsme nenašli žádnou otevřenou restauraci. Náčelník byl tak depivatovaný, že se chtěl upsat i ďáblu v podobě návštěvy místní herny. Ale tomuto chybnému rozhodnutí jsem zavčas zabránil. Náčelník se, ale nechtěl vzdát myšlenky na místní pivko a tak vzal zavděk Penny Marketem a místním lavičkám v sídlišti u kaple Obětování Panny Marie. Takto dramatický začátek čundru jsem ještě nezažil, konstatuje náčelník. Musíme totiž nabrat sil na výstup do hor. Čeká nás převýšení 462m na 10km a s báglama to bude náročný. Po krátkém odpočinku vyrážíme po červené směrem Severomoravská chata. Neustále stoupáme. U Kamenného potoka zakufrujeme a musíme se vracet. Naštěstí jsem si zavčas všimnul, že musím od potoka neustále do kopce a ne z kopce. A to ještě 1,2km. Konečně Severomoravská chata. Tady si sedneme a nikam se do tmy nehneme, rozhodne náčelník. A jak rozhodl tak se i stalo. Je zde svatební hostina a tak to máme i s muzikou, pitkou, bitkou, dronem a ohňostrojem. Seznámíme se i s tátou nevěsty (tímto ho zdravíme), který přijel na svatbu na kole. Za rachotu ohňostroje pokračujeme na Svatou Trojici kde v místní pergole bereme nocleh.

Pěkné domácí motokolo	Náčelník a Harley Davidson

Náčelník se modlí za otevřenou restauraci...	... ale byla nám přidělena jen lavička

Den druhý

Mrazivá a tvrdá noc. Spaní na lavičce v otevřené pergole není to pravé spaní na čundru. V pergole posnídáme a brzo ráno pokračujeme po žluté přes vyhlídku na Malou Moravu, rozcestí Horní Orlice a rozhlednu Val. Cestou fotíme místní horské výjevy a rozhlednu. Když se náčelník z rozhledny rozhlídne do kraje okamžitě ho napadá myšlenka na další náš čundr. Zároveň začíná náčelník panikařit, že jsme si naplánovali letošní čundr moc dlouhý. Když tu v dálce slyší vlak. Tabí, my si ten čundr ulehčíme. Pojedeme z Králíků vlakem ČD a ty zjistíš kam. No a mám práci a náčelník se dál kochá. Pokračujeme přes Hedeč a Kopeček do Králík. Zde se zastavujeme v hospůdce U Lípy. Zjišťuji vlaky a vybírám místo výstupu - Mladkov. Náčelník souhlasí a tak vyrážíme liduprázdným městem na nádraží. Zde opět narážíme na našeho známého ze svatby. Který na kole směřuje k domovu a také využije vlak ČD. Vystupujeme v zastávce Mladkov a pokračujeme po červené Jiráskově cestě a zároveň silnici 311 do Kašparovi chaty na Adamu. Je neděle odpoledne, slunečno, teplo a bezvětří. Kdo to tam zná už ví o co jde. Motorkáři. Když vznikla Jiráskova cesta* tak nikoho, ani v tom nejdivočejším snu, nenapadlo, že za 100 let zde bude takový provoz motorkářů. Na Jiráskově cestě to o víkendu vypadá jak v Práglu s tím rozdílem, že se mezi turisty, cyklisty a auta motají ještě motorkáři všech typů. Na této části Jiráskovi cesty není prakticky slyšet vlastního slova natož ticho z hor. Hustota výfukových plynů připomíná inverzi na Ostravsku. Motorkáři na této turistické silnici vytvoří překrásný biotop plný prachu, výfukových plynů, hluku a stresu. Tohle je ta správná pohoda hor, kde se lidé z měst cítí jako doma. Místní se těší na pondělí, kdy musí většina majitelů silných strojů do kolbenek jít makat, aby posléze utratili své peníze za tuto bohulibou zábavu o dalším víkendu. Když se udělá větší mezera na pár desítek sekund, neburácí žádná motorka, rozplyne se benzínový opar, tak je tady docela i krásně. Na Kašparově chatě je klid. Až na to, že pan správce nadává na motorkáře, kteří jezdí po místní louce. Naštěstí je pozdní odpoledne a motorkářů ubývá až nastává hrobové ticho. Užívám klidu hor, ale sám. Náčelník totiž patří mezi ty hlučící motorkáře, kdežto já patřím mezi vyznavače totálního klidu bez lidí. Nocleh bereme na místní louce, kde jsme si vytvořili větrnou bariéru, jen tak pod širákem.

Rozhledna Val ...	... a výhled

Den třetí

Krásné ráno. Jdu fotit východ slunce jen tak v negližé na kótu 760 m.n.m. Náčelník jako obvykle nechce raději nic vidět. Prý stačí jen fotka. Na kótě 760 m.n.m. narazím na myslivce v autě. Když zahlédl můj outfit tak se dal na ústup a východ slunce si nechal na jindy. Paráda. Slunce pomalu vystupuje na oblohu zpoza Hrubého Jeseníku. Když se vrátím k základnímu táboru tak už svítí jak blázen. Náčelník se kryje jak před atomovým výbuchem. Balíme a vyrážíme po červené. Fotím České Petrovice, když tu náčelník zjistí, že sice jdeme po červené, ale na druhou stranu. Pokračujeme směrem vojenský prostor a po místní louce do Petrovic. Zde zastavujeme na snídani u restaurace Na Rozcestí. Pivíčko koupíme v místní obchůdku. Pohodička. Náčelník lakonicky poznamená, že včera by jsme tady v takovém klidu neseděli. Ale dnes je pondělí a tak tady chcíp pes, nebo vlastně motorkář . Po krátké snídani pokračujeme na Zemskou bránu. Cestou narazíme na Ludvíka na kole, který má za úkol plašit motorkáře. Od Zemské brány pokračujeme po zakázané naučné stezce k Pašerácké lávce. Zde nastává problém. Lávka prochází rekonstrukcí a tak domlouváme s dělníky náš přesun na druhou stranu. Míříme na Orlickou chatu u Rampušáka. Bohužel zavřeno. Musíme zpět na silnici 311 a pak do Bartošovic a restaurace Zemská Brána. Zde jsme už byli v roce 2004 a má být otevřeno. Když dorazíme tak zjišťujeme, že probíhá předávaní hotelu novému majiteli a tak je dnes zavřeno. Naše záchrana je místní Obecní úřad s knihovnou a restaurací. Paní výčepní a knihovnice v jedné osobě má otevřeno a tak odpočíváme v místní předzahrádce. Náčelníka opět napadla myšlenka jak si zkrátit naší cestu. Cíl našeho čundru je totiž pivovar Neratov a náčelník se jal ho dobýt již dnes. Za chvíli už sedíme v autobusu směr Neratov. Náčelník v dopravním prostředku narazí na místního domorodce, kterého dobře zná. Svět je malý. Když si představím jakou dobu jel autobus po silnici 311, tak jsem dal náčelníkovi za pravdu, že je lepší sedět na zadku a koukat z okna, než se trmácet po silnici. Neratov, to je hlavně pivovar a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Náčelník rychle rozdělil úkoly. Ty vyfotíš kostel a já seženu pivo. A sejdeme se u pivovaru.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie Kostel byl v letech 1723–33 vystavěn pravděpodobně podle plánů G. B. Alliprandiho. Zajímavá je především jeho severojižní orientace. Ránu, ze které se doposud vzpamatovává mu zasadila 10. května 1945 Rudá armáda pancéřovou pěstí. Vznikl požár, kterému podlehla střecha. Kostel je rekonstruován od r. 1990.

Celkový pohled...	...a vnitřek kostela

Když se vrátím tak náčelník má plnou lednici  místního pivka. Během chvilky připraví i polní kuchyň. Naše počínání zaujalo poutníky, kteří navrhli, že nás navěky zvěční na fotografii. Po vypití naší lednice vyrážíme po žluté na hřeben Orlických hor. Cestou fotím vyhlídku nad Neratovem a už za tmy hledáme herberk v hraběcích honitbách v Orlických horách, které patří rodu Kolowratů, kam je vstup zakázán. Herberk bereme v přírodní rezervaci Komáří vrch 991 m.n.m.

Plná lednice ...	... a polní kuchyně

Den čtvrtý

Ráno v pralese mě vzbudil zvědavý jelen, který si nás přišel na vzdálenost 20m omrknout. Když zjistil, že nejsme lovci tak v klidu pokračoval dál. Když jsem šel zjistit kudy vyrazíme tak jsem narazil na divočáky. V klidu si mě prohlíželi a pak vyrazili směrem náš tábor. Naštěstí náčelník chrápal tak, že ho v klidu lokalizovali a obešli. Nikdy by mě nenapadlo, že divoká prasata žijí i v takové nadmořské výšce. Ale buď jich je moc nebo se otepluje. Nebo oboje. Čekáme na osmou hodinu. Zákaz vstupu je od 17 hod. do 8 hod. Konečně vyrážíme. Fotíme staré bunkry a snídani si dáme na Pěticestí, kde potkáváme další vandrovníky. Poté pokračujeme po červené hřebenovce kolem Kunštátské kaple. Na vrcholu Homole 1001 m.n.m. jsem bez GPS našel geokeš GC3J73B Homole 1000 m n. m., kterou někdo nedbale ukryl. Zalogována a vrácena na původní místo. Opouštíme honitbu Kolowratů a odpočíváme u kiosku HZS pod Velkou Deštnou. Nějak nám uniklo, že se zde staví nová rozhledna a tak pokračujeme dál na Šerlich a Masarykovu chatu. Až zde zjišťujeme, že jsme minuli novou rozhlednu na Velké Deštné. No co, budeme se sem muset vrátit, konstatuje náčelník, směřujíc do chaty na pivko. Začíná se kazit počasí a tak nikam nepospícháme. Až k večeru vyrážíme po modré a poté po žluté směrem Sedloňov. Stavíme stan na místní louce pár set metrů od seizmologické a meteorologické stanice Polom. Díky tomu, že má náčelník v oblibě noční přechody, tak nedošlo k průzkumu tohoto prostoru.

Kunštátská kaple	Staré bunkry

Den pátý

Celou noc nás budí jeleni a déšť je na spadnutí. Oblačnost je tak 150 m nad terénem. Zabalíme stan a vyrážíme směr Sedloňov. Prší. Rozhodujeme se co dál. Sice máme ještě jeden den čas, ale má pršet. Rozhodnuto, čundr zakončíme v Novém Městě nad Metují. Čeká nás 18km v dešti. Prší, prší, prší ... Cestou narážíme na veterány ve stádiu šrotu. Záchranou nám je restaurace Bětka v Slavoňově. Náčelník je tak vysílen, že dokonce i jí a to má v báglu zásobu jídla na týden pro dva . Stále prší. pokračujeme přes Rezek - bývalé lázně a během chvilky jsme na náměstí v Novém Městě nad Metují. V Restaurantu Dům č. 14 hledáme spojení do civilizace a ochutnáváme místní pivíčko. Cestou na nádraží máme pěkné výhledy na staré město. Odjiždíme vlakem ČD Sp 1875 Skály směr Choceň, kde nás do civilizace odveze vlak ČD Sp 1898 Slovácký expres. Z vlaku sledujeme jak nás Rampušák vyhání z hor pryč.

Když na čundru prší, stojí to za ....	... ale když se najde pěkná hospůdka ...

* Jiráskova cesta Nejstarší značená stezka po hřebeni Orlických hor vznikla již na konci 19. století. V roce 1921 byl při příležitosti návštěvy Aloise Jiráska po něm pojmenován tehdy značený úsek z Nového Města nad Metují do Jablonného nad Orlicí. Po druhé světové válce byla červeně značená trasa postupně prodloužena na sever k Broumovu a na jih do Litomyšle.

Mimořádně máme i společné foto z vandru