Rychlebské hory - 13.5 až 17.5.2009

Tento vandr měl směřovat opět na Šumavu, ale počasí nám nepřálo a tak jsme dle meteorologických map s náčelníkem vybrali jiné hory. Podle map mělo nejméně pršet v Rychlebských horách. A tak jsme plán čundru předělali. Jelikož jsme jeli jenom dva, tak to takový problém nebyl.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Horní Lipová  Ukončení:     Lipová - lázně  Cíl akce:     bez cíle - jen tak po horách  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 80 km pěšky

Foto z vandru

Den první

Jako hlavní driftovací prostředek jsme zvolili rychlík Odra a udělali jsme dobře. Jel jak šílenec - furt 140 km dle GPS . Než jsme se nadáli tak jsme byli v horách. Horní Lipová – vystupovat. Čundr jsme zahájili v místní hospůdce, kde jsme doladili plán čundru. Vyrazili jsme po modré směrem Lesní bar. To je místo, kde si vandrovník může v kteroukoli denní dobu bez problému odpočinout a napojit. Náčelníkovi se zde velice líbilo a tak prolezl celý bar a ochutnal ze všech možných nápojů. Po zaplacení do ptačí budky vyrážíme směrem Smrk ( 1125 m.n.m) . Míjíme Horní bar (v provozu byla jenom sprcha ) a tak pokračujeme pod vrchol Smrk kde uléháme.

Den druhý

Po mrazivé noci, bylo asi tak -2°C, pokračujeme na rozcestí pod Smrkem a pak dále po žluté hřebenové cestě. Cestou máme pěkné výhledy na Kralický Sněžník a tak nám cesta pěkně ubývá. Zastavujeme se na vyhlídce Kovadlina (998 m.n.m) , kde relaxujeme. Dále pokračujeme na vodopády Stříbrného potoka . Něco málo fotím a pak směřujeme do Skorošic. Na mobilu zjišťujeme stav počasí. Má být bez deště a tak bivakujeme kousek za vsí v bukovém lese.

Den třetí

Hned ráno se vydáváme směrem Špičák ( 957 m.n.m) a jelikož jsme spali v nějakých 390 m.n.m. tak je to pěkný urgunt. Na Špičáku jsme zjistili, že zde není žádný výhled a tak zklamaně hledíme do křoví. A pak náčelníka napadla spásná myšlenka – můžeme si tady přesně zkalibrovat výškoměry . Alespoň ten výstup nebyl zbytečný !!?? Pokračujeme po zelené směr Polsko. Cestou nalézáme lesáckou chatu, kde ujíme něco ze svých zásob. Míříme po polské straně na Borůvkový vrch (859 m.n.m) a turistický přechod Hraničky. Pokračujeme na Nowy Gierałtóv, kde náčelník s místním domorodcem živě diskutuje o možnosti odpočinku v místní hospůdce. S údivem zjišťuje, že máme smůlu. A tak se rozhodujeme pokračovat podél Biala Ladecka do Bielice. V Bielici taky nic. Nastává trudomyslnost. A tak začínáme meditovat s myšlenkou, že si zajdeme do české chaty Paprsek, která je pod kopcem Palaš (1024 m.n.m.). Slovo dalo slovo a vyrážíme. Na večeru už přecházíme zelenou hranici mezi PL a ČR a míříme určeným směrem. Po chvíli se před námi místo Paprsku objeví lesní šotolinová cesta. GdeProbohaSem* řekl náčelník a vyzval mě k určení polohy podle GPS. Elektronika zapracovala výborně a tak jsme dnešní den zakončili v chatě Paprsek.

Den čtvrtý

Prší. Ranní vstávání bylo se sprchou. No alespoň se nemusím mýt. Balíme promočené spacáky a míříme do Petříkova. Ten jen procházíme a azyl nalézáme až v Ramzové v místní hospůdce. Sušíme věci a sledujeme jak za okny pěkně prší. Přesouváme se na oběd do místní útulny, kde jsem zahlédl fotku Obřích skal (1061 m.n.m) s herberkem. Hned jsem věděl kde dnes ulehneme. V Ramzové narážíme také na legendární vůz Praga V3S. Pak už definitivně míříme po zelené podél Vražedného potoka až na rozcestí pod Obřími skalami ( 930 m.n.m). Nalézáme poslední síly a potmě se drásáme nahoru.

Den pátý

Vstávám s jitřenkou abych viděl východ slunce nad městem Jeseník. Paráda. Náčelníkovi se ze spacáku nechce a tak fotím skály osvícené ranním sluncem a pak se vydávám k Vražednému potoku na takový soukromý výlet. No prostě se chci podívat kde jsme to v noci chodili. Pak pokračujeme na vlak směr civilizace přes místní louky do Lipová Lázeň nebo Kázeň . No to už si nepamatuji.

Pod čarou

Na závěr bych chtěl uvést malou příhodu s nepřizpůsobivými spoluobčany (cikány). Při odjezdu z Masarykova nádraží mě oslovil jeden takový černý spoluobčan jestli nechci za 100 Kč mobilní telefon. Že nemá na vlak a jede za mámou ?! Po dobrém jsem ho vykázal. Jaké bylo moje překvapení, když seděl ve vlaku. Přisedl si i s komplicem k jedné hodně staré paní a oba měli zálusk na kabelku té stařenky. Měla v ní mobil a peněženku. S náčelníkem jsme z nich nespustili oči , oba si toho byli vědomi, a tak si nic nedovolili. Ale ta kabelka ta je lákala. Při každém drcnutí vlaku div do ní nespadli. Když přišla štíplístková tak dělal, že nemá ani vindru. Ta na to nepřistoupila a rázem měl peníze. Při vystupování se cpali hned za stařenku, ale cestu jim zatarasil můj batoh. Otráveně šli druhou stranu. Jinými slovy je to svoloč …

Ráno na čundru. To se musí zažít