Lužické hory - 15.10 až 18.10.2009

Tento vandr vznikl tak nějak narychlo. Původně jsme akci odvolali, ale pak jsme si to zase rozmysleli a vyrazili na malou akci do Lužických hor.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     zasněžené Rybniště  Ukončení:     Hrádek nad Nisou  Cíl akce:     nezmrznout  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 50 km pěšky

Foto z vandru

Den první

Letošní podzimní vandr směřuje do Lužických hor. Za krásného zimního počasí přijíždíme do obce Rybniště. Zde nás přivítala nefalšovaná zima. Pokračujeme směrem Jedlová (774 m.n.m.). Jak se přibližujeme k vrcholu tak sněhu přibývá. Na vrcholu je ho už 25 cm , tma, závěje a vichr z hor. Je 14 hodin a není vidět ani na krok. To je počasíčko. Konečně rozhledna. Hospůdka na vrcholu má otevřeno a tak se jdeme ohřát a odpočinout. Místní paní výčepní je velmi překvapená, kde se tady bereme v takovém počasí. Přišli jsme na dobré pivko a do místních hor, zní naše odpověď. Sušíme věci a připravujeme se na zimní přenocování. Náš herberk stavíme na rozcestí u Ranče 625 m.n.m.. Klid noci ruší neustálé praskání a pády větví listnatých stromů pod tíhou sněhu.

Den druhý

Po mrazivé noci nastává nejtěžší situace z celého vandru a to sbalení mokrého a promrzlého stanu. Ještě že to má náčelník zmáknutý. Za 60 min po nás zůstává jen obrys stanu ve sněhu. Za neustálého sněžení vyrážíme směrem hrad Tolštejn 676 m.n.m.. Procházíme liduprázdnou osadou pod místním hradem a směřujeme směrem Jezevčí kámen až na německé hranice, kde se napojujeme na modrou německou značku směr Luž 792 m.n.m. Jelikož není vidět na krok, tak na vrchol nelezeme, jdeme přímo do Horní Světlé. Zde nalézáme úplně prázdnou restauraci. A tak slovo dá slovo a už se sušíme a vegetujeme. Pak pokračujeme na Dolní Světlou a herberk bereme zase v místním lese. Tentokráte jen nesněží, ale taky prší. No prostě hnus.

Den třetí

A je to tady - opět nastává balící situace se stanem. Máme úplně zmrzlé ruce. Ještě, že máme Rumoňak* vzpomněl si náčelník a rázem nám je horko. Sněhu řádně ubylo a tak pokračujeme směr Petrovice. Zde začínáme polemizovat s myšlenkou na nevšední odvoz do civilizace. V Hrádku nad Nisou má svojí základnu Vejsek a tak vymýšlíme nejvhodnější místo pro příjezd jeho GAZika. Míříme směr hrad Větrov. Zde voláme Vejskovi naší polohu a už jenom čekáme na příjezd týlových jednotek na rozcestí Krásný důl. Netrvá to dlouho už sedíme v GAZiku. Vejsek nás provedl jeho královstvím a nabídl teplý nocleh. Náčelník si musel vyzkoušet různou techniku. Čím byl stroj větší tím ho více bavil. Noc jsme prospali jako miminka, protože nás hlídala tato štíhlá společnice...

Sedíme v GAZiku	Náčelníka to baví

Den čtvrtý

Za deštivého rána nás Vejsek vzal na nádraží a my jsme zamířili směrem civilizace. Prší. Rann

Náčelník pije Rumoňak	Naše štíhlá společnice

 * Rumoňak - vezme se jedna placatice. Do ní se nalijí 2/3 koňaku a 1/3 rumu.