Bývalý vojenský prostor Prameny - 7.10. až 11.10.2016

Cílem letošního vandru byly Hanušovice, ale počasí nám 24 hodin před odjezdem změnilo plány. Tak došlo na plán "B" - Bývalý vojenský prostor Prameny.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Mariánské Lázně  Ukončení:     Karlovy Vary  Cíl akce:     Loket - Místní pivovar  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 70 km

Foto z vandru

Den první

Místo do Jeseníků míříme do bývalého vojenského prostoru Prameny (Slavkovský les). V Práglu na hl. nádraží to musíme pořádně doladit, říká náčelník a míří na malé ranní pivko do místní restaurace Šalanda. Místo vandru jsme změnili narychlo a nic nemáme doladěné. Mapu máme taky nějakou divnou, protože v tom kalupu se mi jí nepodařilo vytisknout a kus jí chybí. Nestíháme. V 8:12 nám jede Rx 764 Kynžvart. A my v 8:05 stále ladíme poslední detaily. Rx 764 Kynžvart dobíháme na poslední chvíli a jak je naším zvykem hledáme vůz pro rodiny s dětmi. Jsme zde sami a cesta nám pěkně ubíhá. Až na to zpoždění. ČD asi už nikdy nepřijedou na čas. A ještě jedna anomálie: Rx 764 Kynžvart nejede do Kynžvartu. Kdo by to byl řek, že. Tak musíme vystoupit v Mariánských Lázních. Zde má náčelník plán, jak ušetřit naše nohy za využití služeb místní MHD. Za chvíli si už prohlížíme lázeňskou kolonádu. Náčelník si nabírá minerální vodu na cestu. Po doplnění zásob vody míříme po modré na zelenou a přes Králův kámen na Kladskou. Venku mrholí, je ponuro a zima. Avšak na Kladské se nikde nesvítí a není zde ani živáčka. Začínáme mít obavy, jestli se zde vůbec ohřejeme. V Myslivecké hospůdce zjišťujeme, že je dnes bezproudí a jsme první hosté a to už jsou dvě hodiny po poledni. Paní správcová, dvě pivka a budeme čekat na obnovení el. proudu, zní naše objednávka. Asi tak po hodině náčelník povídá: Paní správcová, je tady hrozná zima, nemohla byste zatopit? Ne, nemohla, odvětí správcová. Nemám připojený komín. V restauraci je dle našeho teploměru 12,5°C a náčelník si začíná oblékat zimní doplňky. A najednou se to stalo, byl obnoven elektrický proud střídavý. Náčelník využije moment překvapení a k pivku objednává jedny akumulační kamna. Pivo mám, ale akumulační kamna ne, odvětí správcová. Já tady asi dnes umrznu, konstatuje náčelník odcházeje se ohřívat na WC k bojleru. Už za tmy vyrážíme hledat místní stodolu/krmelec, který se nachází po červené značce v NPR Kladské rašeliniště. Cestou je taková zima, že náčelník se už připravuje na zimní sporty. Při dohledávání (objekt jsem viděl na internetové fotomapě) došlo k nemilé věci. Náčelníka málem pohltilo Kladské rašeliniště v těchto místech 50.0360811N, 12.6913161E nějakých 300 m od našeho bivaku. Naštěstí boj o holý život přežil a náš "hotel" ve zdraví našel.

Nejprve zimní plavání...	... a pak do hotelu

Den druhý

Celou noc mrzlo a náčelník taky. Vzal si totiž letní spacák. Je krásně, ale zima. Pokračujeme směrem na Mýtský rybník, kde posnídáme. Chvílemi svítí slunce, mrholí nebo sněží. Ideální počasí na piknik. Po snídani pokračujeme do obce Prameny. Vlídně to tu nevypadá, ale narážíme na penzion Prameny. Místní pan správce je velice ochotný a poskytne nám trochu toho tepla a pivka. Cítím, jak opět ožívám, říká náčelník. Však ono tě to přejde, až vyrazíme, pomyslím si v duchu. Venku je tak ponuro, že to není ani normální. Jak na vraždu, konstatuje náčelník. Míříme na kopec U Tří křížů 817 m.n.m.. Máme výhled na temnou krajinu s temnou historií. Náš dnešní cíl je Krásno. Z taktických důvodů míjíme rozhlednu Krásenský vrch 777 m.n.m.. Kdo by se tam v tomhle počasí škrábal, že. A raději se jdeme ohřát do místního restauračního zařízení. V obci narazíme na starý hasičský vůz. Uděláme pár fotek a už se hřejeme v místní restauraci. Nocleh bereme pod kopcem Šibeník 819 m.n.m.

SDH Krásno – AS – Mercedes-Benz LAF 311	Mercedes-Benz LAF 311 rok výroby 1959

Den třetí

Celou noc prší nebo sněží. Ve stanu máme 4,6°C. Je zde pěkný výhled na zdejší ponurou krajinu. Už od rána nám počasí nepřeje. Je zataženo, mrholí a teplota je mezi 3-4°C. Hnus. Míříme po žluté na Třídomí 615 m.n.m.. V plánu máme vylézt na Krudum 836 m.n.m, ale těch 200 výškových metrů nestojí za námahu v takovémto počasí. Náčelník rozhodl, zamíříme po cyklostezce č. 2017 do Horního Slavkova a nepohodu přečkáme v místní restauraci. Cestou procházíme zajímavou krajinou s výhledem na Krudum 836 m.n.m. V Horním Slavkově náčelník od domorodců zjišťuje místní poměry, abychom se moc nezdržovali a byli v teple restauračního zařízení co nejdříve. Místní doporučují pivnici Rebel a opravdu, hospůdka je to příjemná a je zde i teplo. Konečně se po dvou dnech ohřejeme. Dle předpovědi víme, že do rána bude mrznout. Náčelník nenechává nic náhodě a zahajuje akumulaci tepla svojí oblíbenou cvičební sestavou. Když už si náčelník myslí, že jsme tepla naakumulovali dost, vyrážíme to otestovat do místního lesoparku. Vybalíme zásoby a uděláme si piknik a uvidíme, kolik tepla jsme naakumulovali. Test proběhl dobře, a tak vyrážíme směrem náměstí na žlutou značku. A najednou se to stalo: Kdo chvíli močil, již močí opodál - než jsem vykonal svojí potřebu, byl jsem v Horním Slavkově sám. Náčelník zmizel kdysi ve velkoměstě. Pokračuji po žluté na náměstí a náčelník nikde. Jsem ztracen! A venku je mráz! Za použití nejmodernější techniky (GSM telefonu) se s náčelníkem dohledáme. I přesto, že máme radost ze shledání, je nám taková zima, že náčelník dává rozkaz k dokoupení další zimní výbavy a to tekutých svetrů v podobě gročku v restauraci u Muzea. Nocleh bereme směrem po žluté, kousek za obcí. Je taková zima, že nám zmrzl mokrý stan. A hrozí jeho přelomení!

Když je venku nepřízeň počasí ...	... náčelník zahájí zahřívací cvičební sestavu

Den čtvrtý

Holomráz! Ranní probuzení bylo opravdu mrazivé. Ve stanu se nám podařilo vyhnat teplotu na 1,6°C a to se dalo už vydržet. V okolí stanu bylo -7°C a to je na říjen poměrně málo. Při ranním obhledání okolí zjišťuji, že je inverze. Vyplašil jsem i místní skot, který si užíval mrazivého rána. Dostat náčelníka ven ze stanu v takovémto počasí je úplně nadlidský úkol. Pomohlo až podrobné vysvětlení místní meteorologické situace, čili že o 50 výškových metrů bude teplo. A bylo. Nádherný den. Procházíme okolo bývalého popraviště a u odbočky do Bošířan jsou pěkné výhledy na inverzi. Uděláme několik fotografií a pokračujeme po žluté, ponurým lesem, na Kozí hřbety. Zde odpočíváme a vaříme svačinku. Už cestou napadají náčelníka chmurné myšlenky a další mrazivou noc nechce zažít. Při sestupování do mrazivé inverze náčelník vykřikuje něco o odjezdu domů! Mě to nechává klidným. Vím, že v Lokti je místní pivovárek a náčelník přijde na jiné myšlenky. A přišel. Sice nás z pivovárku Svatý Florian vytlačila "divize" německých turistů, kteří zaplnili pivovar do posledního místa, a nám se tam přestalo úplně líbit. Ale v místní pivnici byla klidná atmosféra. Náčelník naakumuloval teplo a byl opět připraven na dobytí "točny" i v takovémto počasí. I přes prvotní nadšení z pěkného počasí nás dohnala trudomyslnost z ponura. Když jsme opustili Loket, opět nastala inverze a zima. Míříme po modré značce na Svatošské skály. Cestou se zastavujeme u pramene Horčička, kde chvíli odpočíváme. Pak pokračujeme po modré a za chvíli už jsme u Svatošských skal. Přecházíme lávku přes Ohři a jdeme se ohřát do místní restaurace. Interiér připomíná lovecký zámeček kdesi v severním Skotsku. Náčelník si zapózuje jako místní hrabě a vybere místo u krbu, i když nevím nevím. Už za tmy pokračujeme směr Doubí, kde se za přítomnosti jelena ubytujeme. Ten v okolí operuje celou noc. Spíme totiž ve starém sadu a v okolí je spousta jablek, která jelena lákají a nejen jeho.

Náš zmrzlý stan	Inverze, musíme do všších poloh

Den pátý

Deštivé a ponuré ráno. Jak jinak, že. Než sbalíme chatrný příbytek tak prší. Bloudíme v mlze a v Karlových Varech. Najít nádraží nám zabere hodně času. Nakonec místní zbořeniště, které se nazývá Karlovy Vary hlavní nádrží, nacházíme. Vypadá to tady jako po válce. Jsem tak rozčarován, že v místní boudě kupuji jízdenky do Práglu, i když jsem chtěl do Kladna. Co naplat vyrážíme na okružní jízdu s R 609 Bílina. Cestou projíždíme podhůří Krušných hor s výhledem na hřeben. Tam jsme všude byli, konstatuje náčelník a cesta nám rychle ubíhá. Ani se nenadějeme a jsme v Práglu. Tam, kde jsme čundr začali, tam ho i zakončíme - restaurace Šalanda.

Pod čarou

Navrácení dokladů nalezených kdesi v horách

Při vandrování můžete nalézti ledacos. Kromě rýmy třeba i občanský průkaz. Už jeho nalezení v opuštěných horách je věc divná. A když připočteme ponuré počasí jak na vraždu, jak říká náčelník, tak je to opravdu podivné. A to se nám právě stalo - jdeme ponurým lesem a hle občanka.

Každý vandrovník si v této chvíli okamžitě vybaví: Zákon č. 328/1999 Sb. Parlamentu České republiky o občanských průkazech § 15 Povinnosti dalších osob (1) Každý, kdo nalezne cizí občanský průkaz, potvrzení o občanském průkazu, potvrzení o změně místa trvalého pobytu nebo potvrzení o změně údajů zapisovaných do občanského průkazu, je povinen je odevzdat neprodleně kterémukoliv obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo matričnímu úřadu anebo policii. Stejnou povinnost má i občan, který ohlásil ztrátu nebo odcizení svého občanského průkazu, jestliže dosavadní občanský průkaz nalezne nebo jej získá zpět jinak.