Vandry a cundry

Podzimní vandr 2022 byl ve znamení deště. Větší část vandru nám propršelo a teploty byly jen kolem 3°C. Ale ani to nás neodradilo a udělali jsme dobře. Jediné co rušilo klid v lesích byli houbaři, kteří od rána do večera pročesávají místní lesy. No a pak zmatení němečtí turisté, kteří v mlze nevědí kudy kam.

Časně ráno vyrážíme z Práglu Hl. nádraží vlakem ČD R 962 Labe. Cestou máme velké zpoždění, protože nepřizpůsobiví spoluobčané ukradli kdesi v polích signalizační kabel. V Děčíně čekáme u nejhoršího pivka na světě, až pojede další vlak směr Jedlová. Po prvním napití jsem se musel podívat co to vlastně piji, protože chuť toho nápoje byla pro mě neznámá i když vzhledem pivo připomínal. Náčelník jen konstatoval, že je lepší hnusný pivo než žádný. Konečně vyrážíme směr nádraží Jedlová. V místní nádražce ladíme trasu vandru, ale díky krádeži kabelů nemáme moc času. A tak za chvíli už jdeme po červené E3 směrem Kytlice. Neprší!!! U bodu záchrany DC 051 jdeme vlevo směrem na železniční viadukt a pak už po silnici směr pivovar Helene, kde si plánuje náčelník spravit svojí pivní chuť. A povedlo se. Pivko je výborné. Díky dalším vandrovníkům i odpité. Herberg bereme na místní louce asi 250m od pivovaru. Ale nastala nemilá věc. Náčelník zapomněl, jak má náš stan postavit. Naštěstí si vzpomněl dřív než začalo pršet.

Mokré ráno. Celou noc pršelo. Na lesy hulákal jelen a náčelníkovi se rozbil zip u spacáku. To byla noc. Naštěstí přestalo pršet a můžeme zabalit náš chatrný přístřešek. Náčelník, ale nemůže opustit včerejší myšlenku na pivo*. A už se těší až bude v pivovaru Kotouč v České Kamenici, kde opravíme rozbitý spacák. Dnes má celý den pršet. Jdeme do kopců na naší známou červenou E3. Na rozcestí Křížový buk je neskutečná anapurna. Prší a fouká studený vichr z hor. Děsný. Zastavujeme v místním polorozbořeném přístřešku a poobědváme. V dešti pokračujeme po E3 směrem obec Líska. Cestou jsou pěkné deštivé výhledy a náčelník se neustále ztrácí někde mlze. V obci Líska hledáme modrou značku a míříme na Bratrské oltáře. Hezké místo. Pokračujeme dál po žluté, míjíme Lesní altán, skalní vyhlídku Tell-Platte a Ponorku. Opět začalo pršet. Náčelník ve chvatu popadl batoh a začal zrychlený přesun do pivovaru Kotouč. Vůbec mu nestíhám. Vlaju za ním jak šála Jana Kašpara z jeho Blériota. Nezastaví ho ani hezké počasí, které se znenadání udělalo nad Českou Kamenicí. Konečně pivovar a náčelník ukončuje svůj zrychlený přesun. Stále nemůže opustit myšlenku na pivo*. Avšak myšlenku na opravu spacáku nemůže udržet. Musím mu několikrát připomenout, jestli ví v čem bude spát. Odpověď v pivovaru, je jasný důkaz toho, jak nemůže náčelník svojí myšlenku na pivo opustit. Kdežto oprava spacáku ho nechává úplně bez zájmu. Po několikátém připomenutí (asi dvaceti) si náčelník vzpomenul. A tak došlo na opravu rozbitého zipu. Oprava se nám podařila a náčelníkovi se opět vrátila myšlenka na pivo. Kdežto oprava spacáku zůstala v zapomění dějin. Bivak stavíme u bývalého koncentračního tábora Rabštejn. Tentokrát už bez problémů.

Mrazivé ráno. Náčelníkovi se nikam nechce. Ale co naplat. Jsou jenom 2°C a my vyrážíme po červené. Procházíme bývalý koncentrační tábor a pokračujeme pěknou krajinou na nádraží Veselé pod Rabštejnem. Dále po modré na Olešský rybník, Starou a Novou Olešku až do Arnoltického hostince. Kde nabereme sil na další cestu. Dále pokračujeme na Labskou Stráň. Asi 1,5km před cílem začalo pršet, no vlastně lejt. Náčelník to nevydržel a začal se oblíkat do ponča. A suše konstatuje: Se do toho obléknu a přestane. No a jak řekl tak se i stalo. Do 5 minut bylo po dešti. Azyl bereme v hospůdce Labská Stráň, kde sušíme naší výstroj a nocleh v lese u hotelu Belveder.

Ráno neprší. V klidu zabalíme a míříme po zelené na přívoz Dolní Žleb. Krátká, ale pěkná cesta. Nemusel jsem 100m nést batoh. Zato dál. Čeká nás 300 výškových metrů na třech kilometrech. A to je s báglem docela záhul. Cestou bereme vodu u Dolnožlebského vodopádu a podél skal pokračuje směrem hranice s Německem. U Buku se zastavujeme na oběd. No a teď už to máme jen 13km do obce Ostrov a stále po hraniční žluté značce. Cestou je spousta pěkných výhledů, potůčků, skal a i jezírko bylo. Je tu, ale rušno. Les je plný hulákajících houbařů a zbloudilých Němců, kteří neví kudy kam. No prostě chaos jako město. Konečně Ostrov a restaurace Pod Císařem, cíl vandru, je po 70 km splněn. Náčelník se nedokázal za celou dobu vandru zbavit myšlenky na pivo* a je z toho tak depivatovaný, že objednává v místní hospůdce čtyři pivka najednou. A už se mu nikam nechce.

Depivatace organismu ...

Jakákoliv disharmonie organismu vede ke snížení imunity. Může to být stres, změna životních podmínek, zvyků, prostředí, prodělaná nemoc, nedostatek spánku, pohybu, nevyvážená strava, nadměrná dlouhotrvající námaha ( přetížení organismu).

Krásné ráno za křiku houbařů. Vyskytla se taky závada na našem příbytku. Praskla nám jediná tyčka která drží tvar našeho stanu. Ještě, že jdeme z lesů pryč, říká náčelník. A už vymýšlí plán jak tyčku opraví. Míříme na nádraží Jílové u Děčína. Cestou ještě uvaříme snídani a zanedlouho už sedíme ve vlaku ČD R 685 Labe směr Prágl.