Vandry a cundry

Tento vandr vznikl jako připomenutí na naše dvě starší akce do těchto končin v roce 2009 a 2017. Počasí nám letos přálo na 100%. Bylo azuro, teplo a bez deště. Prostě takový super výlet do kopců Lužických hor a okolí Ještědu.

Časně ráno se ocitáme v Práglu na hlavním nádraží. Náčelník už od rána mrmlá, že nemá silu, že je unavený, že dva roky kvůli covidu nikde s batohem nebyl, že jsou tam kopce, že ...., no takto bych mohl pokračovat celý den. Měl milion důvodů proč nevyrazit pěšky s báglem Ale mě se autem už nikam nechtělo, prostě si chci lehnout pod smrček a nic neřešit. Předpověď počasí byla parádní byla by škoda toho nevyužít. Konečně vyrážíme rychlíkem ČD R692 Labe směr Děčín. Já natěšený a náčelník plný obav. Cesta utíká velmi rychle a během chvilky přestupujeme na Os6654 směr Jedlová. V Jedlové v nádražce probereme podrobně plán akce a budeme odpočívat, jsem unavený z cestování, konstatuje náčelník. Dáváme pivíčko a ladíme vandr. Vyrážíme po zelené značce na Stožecké sedlo (605 m). Pak po modré na Pětikostelní kámen, kde náčelník zázrakem ožil. Je zde pěkný výhled. Po krátkém odpočinku pokračujeme na červenou značku a na chatu Luž. Chata Luž je sice pěkná chalupa, ale kvalita práce místního pana výčepního je slabá. Náčelník okamžitě hledá jinou horskou chatu. Balíme a mizíme do Dolní Světlé do Staré hospody. Tady se už náčelníkovi líbilo a mě také. Herberk bereme pod krásným smrkem na louce nad Krompachem.

Krásné ráno. Bylo 10°C což je na květen až neuvěřitelné. Náčelníka od rána ruší nějaký kravál z Krompachu. Mrmlá, že nemůže v klidu ani spát. Já fotím východ slunce a kopec Hvozd 749 m.n.m.. Balíme a vyrážíme směrem Krompach na Babiččin odpočinek, kde posnídáme gulášek. Nakonec konzervy sníme dvě. Protože náčelník vždy rozhodne, že sníme jeho konzervu jako první a mojí necháme na jindy. Jsem se tentokráte nedal a otevřeli jsme můj gulášek. Náčelník, ale předstíral hlad a otevřel i jeho konzervu . Řádně posilněni směřujeme do Petrovic. Cestou je spousta pěkných výhledů. Už vidíme v dálce i Ještěd 1012 m.n.m.. U skautské chaty Seleška doplníme vodu a zastavujeme. Dle mapy v mobilu jsme zjistili, že v Petrovicích si pivko opravdu nedáme a tak měníme rychle plán a míříme do Polesí najít místní penzion Polesí. Nejprve to vypadá tragicky, podrobný průzkum prokázal, že je zavřeno. Ale naštěstí náš hluk zaujal pana správce, který hospodu kvůli nám otevře. Ale mám jen pivo, povídá. Náčelník odvětí, "to nám vůbec nevadí". Dozvídáme se, že je otevřeno teprve několik dní. Pan správce nám vypráví o místních lesích a plánech s penzionem. Držíme palce a pokračujeme na Jítravu, kde nás čeká hezká pípa a Vejsek. Stejně jako v roce 2017. A i nocleh bereme na stejném místě. Vše je jak přes kopírák.

Krásné ráno. Náčelník jako vždy nestává. Ale co naplat. Musí balit. Dnes nás čeká výstup po červené E3, Hřebenovka. Nemáme vodu tak zastavujeme u studánky Pod Velkým Vápenným. Po doplnění zásob vody už stoupáme na Vápený 790 m.n.m. a pokračujeme směrem Na Výpřež. Cestou máme opět pěkné výhledy na zdejší kraj a to díky kůrovci. Jinak bychom bloudili v lese. Klid ruší jen lesní dělníci a jejich stroje. Ještěd už je na dohled a tak zrychleně pokračujeme po E3 přes kapli Sv. Kryštofa 595 m.n.m., Křižanské sedlo (578 m) na Výpřež 770 m.n.m. Zde bereme odpočinek v podobě dvou Plzínek. Náčelník plánuje obejít Ještěd po žluté značce. Dáme ještě jednu Plzničku a vyrážíme. Jsou tu pěkné výhledy a skály. Zastavujeme u přístřešku Machova skála, kde vybalíme kuchyň a povečeříme. Pak nás už čeká jen chata Pláně pod Ještědem. Bylo by tu krásně prázdno a ticho, kdyby zde nenocovala parta důchodců hudebníků. Hrají až do tmy. Pan správce nadává, že si objednávají jen malá piva a limonády. No a pak tu vysedávají až do noci. Náčelník ukazuje, že zde maj piva i velká . V nohách máme už 20km a mě se nechce hledat nějaký herberk na nocleh a tak se domluvím s panem správcem o přespání na pozemku chaty s výhledem na zdejší kraj.

Opět krásné ráno a opět se náčelníkovi nikam nechce. Kochá se výhledem z ložnice. Trvá mu hodinu, než se dá do pohybu a má milion výmluv proč mu to nejde. Konečně vyrážíme po modré značce. Plánujeme, že bychom mohli dojít až na Malou Skálu. Na Javorníku to probereme, říká náčelník. To ale ještě netušil co se stane. U Šámalů na místní louce s výhledem směrem Machův kraj to nastalo. Ptám se náčelníka, kde přesně je ta Malá Skála. Náčelník úplně v klidu trekovou hůlkou ukazuje na západ. Hm, asi 30s mi to v hlavě šrotuje a říkám, jsi si jist? No jasně, támhle za tím kopcem to je, odvětí Náčelník. Říkám, není náhodou Malá Skála východním směrem? Nastalo ticho. Nóóó jo, ono to je tady obráceně, říká náčelník. Konstatuji, že je zmatenej jak lesní včela . Náčelník úplně v klidu prohodil Malou Skálu s Jablonným v Podještědí.

Když jsme se zorientovali pokračujeme na Rašovku, ale opět nastala chyba v logistice a místo u rozhledny jsme na hlavní silnici v obci Rašovka. Náčelník: Je to doprava. Já: doleva. Náčelník: Nevěřím Ti, nahoď GPS. Já: proč? Říkám doleva k rozhledně. Náčelník: Náčelník má vždycky pravdu. Chci důkaz. Tak zapínám GPS a je to doleva . Náčelník mi dnes přijde zmatenej jak Ruský voják na Ukrajině. (Ruská invaze na Ukrajinu, v Rusku pouze pod legálním označením „speciální vojenská operace na Ukrajině“, je mezinárodní ozbrojený konflikt, který začal zrána 24. února 2022 ruským útokem na Ukrajinu). A navigaci pro dnešní den beru do vlastních rukou. Procházíme obcí a za chvíli jsme zpět na modré značce u rozhledmy. Pokračujeme přes Rašovské sedlo 582 m.n.m., Javornickou kapli do restaurace Obří Sud pod Javorníkem 684 m.n.m. Čekali jsme klidnou restauraci, ale odehrává se zde svatební hostina a tak náčelník po krátkém odpočinku rozhodne o návratu na Rašovku. Tady už je klid a mají tu výborné Svijany, okomentuje náš rychlý přesun na Rašovku náčelník. Nocleh bereme u obce Bohdánkov na místní louce.

Rozhledna Rašovka	Rašovské sedlo

Opět krásné ráno. No jak pro koho. Večer jsme si postavili ležení poblíž hnízdících špačků. Jelikož opeřenci nebyli přivyknutí na sousedy, tak se nás snažili nad ránem vypudit pravidelným bombardováním chemickými zbraněmi. Vše probíhalo v náš prospěch, byl mírný západní vítr, krylo nás 3m větví, dokud jí náčelník nekoupil a byl potřísněn agresivní chemickou látkou. Během několika minut byl sbalen a připraven k odchodu. Opeřenci se uklidnili a my vyrazili na vlak do Hodkovic nad Mohelkou směrem civilizace.