Kokořínsko II.  - 26.9 až 30.9.2007

Druhý letošní vandr byl plný změn. Nejdříve jsme zavrhli ,,Šumavu“ a vydali se na Kokořínsko. Počasí nám nepřálo a tak po celý vandr pršelo.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Mšeno  Ukončení:     Mimoň  Cíl akce:     Hradčany - letiště  Výprava:     Nohyk, Tabí, Vejsek  Délka akce:     neznámá

Foto z vandru

Den první

Začátek letošního čundru byl chaotický. V plánu byla Šumava a tomu také odpovídala příprava. Jelikož nás zradilo počasí, tak den před odjezdem jsme přechod Šumavy změnili na „výlet na Kokořín“. Jak se říká „ Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. Z této změny profituje Vejsek, protože do Mšena jede bez batohu. Za pošmourného počasí pokračujeme do osady Ráj. Zde chcíp pes a tak pokračujeme do Jestřebice. Tady nabíráme síly a směřujeme na Vidim. Je dobré že zbytek výpravy ví o čundráckých kempech, kde v tomto nevlídném počasí složíme hlavu. Noc trávíme v suchém a teplém srubu kam mě Vejsek a náčelník nasměrovali. Jelikož to zde oba znají jak své boty. Tak se prakticky nestarám o logistiku a plán akce úplně vypouštím.

Den druhý

Po super noci, kterou narušovala akorát hladová myš, pokračujeme směrem Zakšín přes pěknou vyhlídku na zdejší kraj. Dále pak do Pavliček.. Z Pavliček berem směr Čáp 386 m.n.m, ale předním odbočujeme po zelené na Kostelec 433 m.n.m. Tady mi náčelník ukazuje skalní převisy Krápník a Tisícový kámen. Jdeme dál přes Cimrmanův pomník. Po Cimrmanově cestě jdeme do Skalky. Cestou, ale Vejsek nasadil vražedné tempo a tak, když on už odpočívá v místní hospůdce ( mimochodem úplně bez hostů) my mokneme v lese. Neustále strašně prší a tak čekáme na lepší počasí. Když už si myslíme, že to přestalo tak vyrážíme hledat další kemp v lese. Ale začalo znova strašně lejt. A tak se přesouváme do další hospůdky na naše oblíbené pivo Svijany. Zde nacházíme nového přítele Ludvíka , který nás bude doprovázet po zbytek čundru. Za tmy a při baterkách hledáme v místní divočině kemp. Vejsek jako obvykle mizí někde v lesích (od této chvíle jsme ho už neviděli) a náčelník asi po hodině nachází náš herberk. Bohužel zde nespíme sami. Asi 30 min. po nás přicházejí další vandrovníci. Náčelník se ptá jak to našli a oni že mají GPS navigaci. Vandrovníci také sondovali jak jsme to našli. Říkám, že máme náčelníka. On je zdejší? ptají se. Já jsem všude zdejší odpoví náčelník a tím se vše vysvětlilo.

Den třetí

Ráno sháníme Vejska mobilním telefonem, kde je a on že přes noc došel až domů!! Do své postýlky. Je to výkon hodný zdatného zálesáka, ale nám to narušilo další průběh akce. Nemáme ešus!! Pokračujeme tedy 2+1 ve složení Náčelník, Tabi a Ludvík. Jdeme po modré okolo kopce Vlhošť 613,5 m.n.m. Zde nastává několik věcí najednou: začalo strašně lejt pak nastala trudomyslnost a nakonec logistická chyba. Když to shrneme tak do vsi Holany jdeme oklikou v pláštěnkách, za průtrže mračen a bez Vejska. Na náčelníka začíná trudomyslnost velmi doléhat a pomýšlí na návrat do civilizace. V Holanech si dáváme polívku a sháníme informace o nějakém herberku. Odpověď byla vždy stejná v Holanech nic. Tak jdeme dál do Zahrádek. Zde také nic a tak alespoň čekáme na lepší počasí v místní hospůdce se Svijany a získáváme informaci, že v Provodíně je určitě herberk funkční. Nastává velice rychlé, ale riskantní rozhodnutí. Přesun do Jestřebí autobusem a pak už za tmy do Provodína. Cestou nacházíme opuštěný kamión , ale nějak se nám ho nepodařilo zprovoznit. Tak přeci jedem autobusem. Tak jak se naplánovalo tak se stalo – jdeme za tmy. Herberk nacházíme velice rychle, ale jaké bylo naše zjištění, že to není obyčejný herberk, ale Rockový klub – Dřevěnka. Bereme pivko a herberk a za hudby 80. let relaxujeme. Spali jsme celkem klidně, protože celou noc nám stál na stráži Ludvík .

Vyhořelý kamion...	...ten nepojede
Ludvík náš přítel do nepohody...	...a ochránce

Den čtvrtý

Další den – stále prší. Za drobného deště směřujeme do Polomených hor. Cestou narážíme na docela nebezpečného tvora - zmiji . Ještě že jí je zima. Počasí se zlepšilo a tak to je příjemná procházka . Jelikož jsme se tam chvílemi pohybovali jen podle kompasu mimo cesty tak nebudu naší cestu podrobně popisovat. Prostě les, les, les… V Hradčanech se zastavujeme v místním ZOO parku a navštěvujeme bývalé vojenská letiště . Noc hledáme na místní vyhlídce Generál. Je zde plno a tak jako obvykle při baterkách hledáme nějaký převis a daří se.

Den pátý

Poslední den je překrásné ráno . Jdeme zpět do Hradčan. Dáváme romantickou snídani ve dvou u Hradčanského rybníka. Zrychleným přesunem míříme do Mimoně přes Ploučnici po žluté. Jsme tam, jak se říká za 1 min. dvanáct. Protože místní lokálka má už odmávnutou zelenou a tak naskakujeme opravdu v poslední chvíli a míříme do civilizace.

Pod čarou

Na závěr bych chtěl říct pár slov o kultuře cestování vlaky ČD . Při návratu z akce jsme jeli z České Lípy do Ml. Boleslavi a pak do Prahy. Z prvního vlaku mám dojem jako z maštale. Ve vlaku byly špinavé stolky a tak jsme museli vyhledat čisté místo pro naší svačinu. Vrchol všeho bylo WC. Muselo se tam jít jen s nepromokavou výbavou. Na zemi byl 1 cm vody a ze stropu krásně pršelo.Druhý vlak byl narvaný, jako když jede do indického Dillí. Už jenom chybělo aby cestující seděli i na střeše. Ve vlaku bylo neuvěřitelné množství vandrovníků, houbařů a vysokoškoláků. Absolutně nepochopím proč v neděli, když se lidi z lesa vracejí domů a vysokoškoláci do škol, nenasadí více vagónů. Za tu cenu co nás vlak stál to bylo jako výsměch a arogance ČD. No prostě zadarmo drahý. Je pravda, že se dalo jet i zadarmo, protože štíplístek se ani neukázal.