Jeseníky  - 24.9 až 28.9.2014

Letošní podzimní vandr míří opět do Jeseníků. Minulý podzimní vandr byl ve znamení špatného počasí a rozpadu výstroje. Takže pokus č.2 o přechod Jeseníků.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Jeseník  Ukončení:     Rýmařov  Cíl akce:     Motorest Paprsek - splněn  Výprava:     Nohyk, Tabí, Radek  Délka akce:     asi 70 km pěšky

Foto z vandru

Den první

Vyrážíme časně ráno. Důvod je jasný, čím dříve tam budeme, tím lépe. Sotva v Praze nabereme Radka tak už spěcháme na EC 221 Fatran. Tentokráte se už nikde necpeme, ale rovnou míříme do dámského kupé. Jako tradičně je zde prázdno. Cesta nám pěkně ubíhá, EC 221 letí jak střela. No, až do té chvíle, než nějaký nepřizpůsobivý spoluobčan ukradl bezpečnostní zařízení na trati do Zábřehu na Moravě. Asi kilometr před nádražím stojíme a stojíme. V Zábřehu máme přestupovat na R 1405 do Jeseníku. Štíplístek náš ujišťuje, že na nás počká, ale mýlil se. Nepočkal. Naše ranní stávání je vniveč. Je pěkné počasí, a tak si čas krátíme v místní restauraci. Odjíždíme až v 11:16 (o dvě hodiny déle) R1407. Naše útrapy s ČD nekončí. V Hanušovicích štíplístek povídá: „ Tak pánové vystupovat a do Jeseníku se jede autobusem“, no hrůza! Autobusy jsou celkem tři. Ten náš vydává takové zvuky, že musí každou chvíli zdechnout. Konečně Jeseník!! Máme jen 2 hodiny a 40 minut zpoždění. Prostě takové pohodové cestování s ČD. Z dopravního šoku se probíráme v restauraci Alteris na náměstí. Pak pokračujeme po žluté značce na Čertovy kameny. Místní restaurace je zavřená, a tak s náčelníkem vymámíme z místního správce tři lahvové. V okolí se pohybuje dost turistů, a tak asi pan majitel nepotřebuje peníze: „Má už nahrabáno dost“, konstatuje náčelník. Po krátkém odpočinku pokračujeme po modré na rozhlednu Zlatý Chlum 891 m.n.m. Zbytek výpravy uklidňuji, že je to jen 190 výškových metrů na 1 km, prostě taková rovinka. Radek v půlce výstupu vznesl námitku, že to teda žádná rovinka není, ale krpál jak k…a! 15kg na zádech se opravdu pronese, a tak na Zlatý Chlum přijdeme z posledních sil. Na rozhlednu se nikomu nechce, tak nabíráme síly v místním kiosku. Náčelník rozhodl, že dnes dojdeme až do Chaty na Orlím vrchu. Je to ještě 6,5 km, a proto vyrazíme hned. Už za tmy procházíme Rejvíz . Netrvá to dlouho a už sedíme v Chatě na Orlím vrchu. „Třikrát Poličku“, zazní prázdným lokálem. Pan správce je překvapený, kde jsme se tady vzali a jak víme, že má Poličku. Náčelník mu vysvětluje, že veškeré informace jsme čerpali z World Wide Web. Po krátkém odpočinku bereme nocleh za obcí Starý Rejvíz.

Den druhý

Po klidné noci je pohodové ráno. Balíme, protože nás čeká slabých 21 km na chatu Švýcárna. Vyrážíme po NS Údolím lapků z Drakova. Pak pokračujeme podél Černé Opavy až na hřbitov ruských válečných zajatců, poslaných za druhé války na práce do rejvízských lesů, kde dáme malou svačinku. Pak pokračujeme už po žluté značce. Je poměrně teplo a cesta je stále do kopce. Jdeme neustále lesem, a tak nejsou žádné výhledy. No, prostě s tím výletem na Kokořín se to nedá srovnat, konstatuje náčelník. Někde v okolí Pásma Orlíka nám došla veškerá voda. Na Švýcárnu je to daleko, a tak dochází na nejhorší - úpravu vody. Radek má pěknou 1L velkou US Army čutoru a rázem se stal naší chemickou úpravnou vody za pomoci AQUATABS. Použití AQUATABS je jednoduché: 1 litr lesní vody nabereme, 1 tabletku do ní vhodíme a pak to celé na 30 minut Radkovi na batoh zavěsíme. A rázem máme dost vody a Radek novou práci. No a můžeme opět stoupat vzhůru. V sedle Videlský kříž 930 m.n.m. odpočíváme a připravujeme se na závěrečný výstup na Malý Děd 1368 m.n.m. Dle map je to asi 426 výškových metrů na 2,3 km. Vrstevnice jsou tak husté, že se asi převrátíme, říká náčelník. Po chvilce odpočinku vyrážíme. Krpál je to děsný a to se ještě ke všemu začalo měnit počasí. Meteostanice na batohu mi ukazuje déšť. Na vrcholu to pěkně fouká a je slušná zima. Náčelník s Radkem jdou za teplem na Švýcárnu, kdežto já zůstávám a pořizuji nějaké fotografie. Když už jsem zmrznul dostatečně, jdu se taky ohřát. Sotva si odložím bágl, začalo lejt. No to je paráda, celý den je azuro a když dorazíme na hřebeny tak prší a prší a prší!! Na Švýcárně je hezky útulno, a tak nám to vůbec nevadí. Už za tmy hledáme nějaké místo na přespání. Nocleh bereme jen tak pod širákem v lese u místní louky. Neprší.

Den třetí

Ráno je mlha, že by se dala krájet. Náčelník mrmlá něco o tom, že se vůbec nevyspal, protože celou noc, asi 150 m na místní louce, chodil jelen. Pak začalo pršet a nakonec Radek chrápal jak medvěd. Prostě ranní pohodička. Balíme a v dešti si jdeme udělat snídani na Švýcárnu. Je taková mlha, že jsme jí málem minuli. Po snídani vyrážíme směrem Ovčárna. Výlet na Praděd jsme kvůli počasí zavrhli. Je neustále mlha. Před nepříznivým počasím se jdeme schovat do Sporthotelu Kurzovní, ale je zde tak "příjemný" pan výčepní, že raději jdeme o dům dál. Azyl nalézáme v kiosku u Horské služby, kde si minule náčelník otevřel svůj bufet. Je zde hodná paní správcová. Pustí nám topení, roztočí tři pivíčka, abychom při čekání na lepší počasí měli pohodičku. Čekáme a čekáme… Když už čekáme hodně dlouho, tak se rozhodneme vyrazit za každého počasí. Je takový lijavec a vichr z hor, že nás jeden poryv větru zanes až do 50 m vzdálené Vojenské zotavovny. Náčelník rozhodl, že tak to dál nejde a že tady musí počkat na lepší počasí. Radek to průběžně chodí kontrolovat, ale stále prší. A my čekáme a čekáme... Už za tmy nejednou Radek povídá, už neprší. Náčelník je tak natěšený, že vyrážíme okamžitě. Při baterkách jdeme na Vysokou holi 1464 m.n.m.. Na vrcholu Kamzičník 1419 m.n.m. už neprší, ale sněží! Náčelníka to nerozhodí a dává jasný rozkaz: Musíme dojít až na Jelení studánku, tam je bouda na přespání. Je to slabých 6km. Po tmě, v lijavci, ve vánici a vichru z hor jdeme přes nejhezčí část Jeseníků!! Asi za necelé dvě hodiny jsme na místě zvaném Jelení studánka. Ptám se náčelníka, kde je ta bouda. No nevím, vždyť tady vždycky byla. Po delším ohledání okolí jsem ji v mlze našel, ale je zde plno vandrovníků a my musíme dál. Jdeme na Břidličnou horu 1358 m.n.m., kde nalézáme trochu ucházející místo na bivak. My s náčelníkem stavíme náš nový stan. Ještě, že jsme si to nacvičili, říká náčelník a opravdu, stan má postavený hned. Radek jako starý outdoorák bivakuje jen tak pod širákem. Prostě to není žádná slečínka. My s náčelníkem už ze stanu sledujeme jak se Radek připravuje na kurz přežití v Hrubém Jeseníku. No, ráno se uvidí kdo zvítězí. Jestli hory nebo Radek.

Den čtvrtý

Ráno opět prší a je vichr z hor. Ve stanu je pohodička, ale co Radek. Soukám se ven ze stanu a na místě Radkového ležení je jen uleželá tráva. A je to tady, Radka odnes vichr z hor! Chvilku bloudím v mlze a najednou zahlédnu postavu kouřící viržinko - Radek a je živý! Přivítal mě se slovy: "Jsem promočený až na kost, musíme z hor dolů". S tím se dá jen souhlasit a vyrážíme se zorientovat v terénu. Náčelníkovi se ale z vyhřátého stanu nechce. V klidu ve vichřici posnídá a flegmatickými pohyby lenochoda se pomalu začne balit. Celkem mu to trvalo 50 min, než ze stanu vylezl ven. No konečně. Další problém je, jak ve vichru a dešti stan sbaliti. Těžko. Ale nakonec se nám to podařilo a tak za 1 hodinu a 30 min. po probuzení můžeme vyrazit. Přestalo pršet, ale je stále mlha a my míříme na Pecny 1330 m.n.m. a Ztracené kameny. Nechávám zapsat do deníku: Až příště bude chtít náčelník po tmě, v dešti, sněhové vánici a vichřici přejít hřeben Hrubého Jeseníku, tak ho Tabi kopne do zadní části těla takovou silou (č.10 **), že ho ani Google nenajde! Na rozcestí Pod Ztracenými kameny se zastavujeme a uděláme si piknik. Náčelník má takový hlad, že si dal dvojitou dávku přídělu potravin. Po vydatném snídaňoobědu pokračujeme na Skřítek. Počasí se probralo a je azuro. No to je děs! Na hřebenech se všichni čerti žení a tady dole svítí sluníčko. V motorestu Skřítek se Radek rozvěsí po lokále a suší výstroj. My s náčelníkem z okna restaurace sledujeme, jak se v průběhu dne z něho stal fotograf početných výprav, co sem směřují na výlet. Když Radek konečně uschnul a všechny vyfotil vyrážíme dál po červené a žluté značce do vesničky Žďárský potok. Zastavujeme se v místní restauraci, ale je zde zima a neútulno, a proto pokračujeme dál do Staré vsi. Narážíme na útulnou restauraci Albert. Mají zde na ochutnání Holbu Premium, a tak se nám tady líbí. Nocleh bereme u nedalekého kostela Povýšení Sv. kříže.

Nekdo má v anapurně stan ...	... někdo viržinko

**Graf vyhledávání Google, podle intenzity nakopnutí

Den pátý

Ráno je mrazivé. Meteorologická stanice ukazuje jen +2°C u zdi kostela. Pomalu balíme a najednou, kde se vzal, tu se vzal pan farář. Šel k místní studánce pro vodu. Naše přítomnost ho moc nezaskočila. Jen se podivoval, že v takové zimě nocujeme venku. Balíme, protože před kostelem už se shlukují věřící na sváteční mši. Míříme směr Janovice. Je zde pěkný zámek s parkem, tak se zastavujeme, abychom posnídali. Dále pokračujeme přes Edrovice do Pivovarské ulice v Rýmařově a do místního pivovaru. Jaké je naše zklamání, že je ještě zavřeno. S Radkem obhlížíme budovu pivovaru a náčelník navazuje kontakt s místní paní správcovou. Za hodinku nám jede vlak a Radek pomalu míří na nádraží. Mezitím náčelník svými diplomatickými schopnostmi přesvědčil paní správcovou, že nám dá ochutnat místní pivo i přesto, že je zavřeno. A už jsme v pivovaru. Na stole máme dvě krásně orosená pivíčka. Radek má smůlu. Paní správcová je taky zvídavá. Vyprávíme jí, že sem jdeme až z Jeseníku. Že jsme spali na hřebenech hor, ve vichru a dešti a to jen proto, abychom si tady dali pivo. Paní správcová nevěřícně kroutí hlavou. Najednou se objeví pan výčepní. Ještě není ani v práci a už tu má práci, říká s úsměvem náčelník. Rozloučíme se s paní správcovou a zrychleným přesunem mizíme z hor směr nádraží ČD na Os2307. Nádraží se tváří jako opuštěné. Ale za chvíli přijede až k nám mašinfíra, štíplístek, výpravčí a uklízečka v jedné osobě, pěknou lokálkou. Kupujeme jízdenky směr Bruntál, kde v nádražní restauraci ukončujeme letošní podzimní vandr. Dále pokračujeme směr Olomouc. Zpočátku vše probíhá hladce, když tu najednou motorová jednotka 814 prudce zabrzdí a na půl hodiny zastaví kdesi v lesích u Hrubé Vody. Štíplísková pobíhá po vlakové soupravě a oznamuje poruchu motoru. Mašinfíra se prý pokusí vlakovou motorovou jednotku 814 bezpečně dopravit do zastávky Hrubá Voda, kde bude čekat náhradní souprava. Jedem rychlostí 10km/h a neustále zastavujeme. Asi tak za 20 min jsme v Hrubé Vodě. Naše souprava má tři plně obsazené vagóny a na nádraží ještě dalších 25 cestujících čeká. Náhradní souprava má pouze dva vagóny. Vlak je plný vandrovníků, houbařů a brečících dětí. Je zde i smečka psů, která se stačila při nastupování porvat. Souprava je tak narvaná, že se nedá ani hýbat. Jestli si někdo myslel, že už nikdo nenastoupí, mýlil se. V zastávce Hlubočky-Mariánské Údolí se do narvané soupravy vměstnali tři cyklisté i se svými koly. Do Olomouce Hl. nádraží se řítíme rychlostí 40km za hodinu. Máme jen 1 hodinu a 35 min zpoždění. Oloumouc Hl. nádraží (válečná zóna), prosíme vystupte, zazní z interkomu. Rázem se všem uleví a děkují pánu bohu, že jsme zdrávi dojeli. Situace je tak vypjatá, že při vystupování napadli cestující štíplíska z nějakého EC co zrovna stál na druhé koleji. Chudák ani nevěděl proč ho zbili. Z dopravního šoku se jdeme probrat do restaurace před nádražím. Máme zde pěkné výhledy na místní mrakodrapy. Po dnešní zkušenosti s ČD se nám do vlaku ani nechce, a tak necháváme mnoho spojů směr Praha odjed. Ale co naplat, domů se nějak dostat musíme, a proto v 15:09 odjíždíme EC 146 Kysuca do Prahy. Je to úplná tragédie. EC 146 je narvaný jako když právě vyrazil z indického Dillí. Máme pro sebe celou uličku před WC, tak se nemusíme cpát někde v chodbičce. Ve vlaku je děsná špína, ale to nám nevadí, protože naše lesní oblečení něco vydrží. Radek koupil ještě v Olomouci teplou sekanou a pivíčko, a tak to máme se vším komfortem. EC146 se snaží být v Praze načas, ale zácpa na kolejích u Pardubic mu to zhatí a opět půl hodinky stojíme kdesi v polích. Konečně Praha a máme jen 40 min zpoždění.

Olomouc hlavní nádraží ...	... válečná zóna

Pod čarou

Na železnici dějou se věci, na dráze jsou zaměstnáni švarní mládenci aneb cestujeme s ČD

Je u nás pravidlem, že vandrovník vyráží za přírodou vlakem. Je to pohodlné, rychlé, nemusí se nikde složitě přestupovat a koleje vedou až do hor. Aby se vandrovníkům dobře driftovalo, mají dráhy Standardy kvality Českých drah, a.s. , které stanovují jednotnou úroveň kvality poskytovaných služeb vůči cestujícím a objednatelům a vycházejí ze stanoviska Evropské Komise JS/290311 pod názvem „Normy kvality služeb“ a Metodického pokynu Drážního úřadu k normám kvality služeb dle článku 28 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 o právech cestujících v železniční přepravě.

Když si tento dokument vandrovník přečte tak musí zajásat. Je garantováno dostatek místa ve vlakových soupravách včetně těch sezónních, čisté a voňavé toalety, uklizené kupé, příjemný personál a spolehlivost spojení. ČD kontrolují Standardy kvality Českých drah, a.s. formou utajeného zákazníka. A teď k jádru věci. Není mi jasné, kterými vlaky utajený zákazník jezdí! Kdyby totiž jel 28.9.2014 z Olomouce 15:09 EC 146 Kysuca musel by popsat tolik papíru, že by ho drážní inspekce četla ještě dnes. Do Olomouce Hl.n. přijel EC 146 již se zpožděním 20 min a do Práglu už nabral skoro 40 min, když jsme kdesi za Pardubicemi stáli v poli.

Článek 2. 3. Dodržení plánovaných náležitostí a plánované kapacity vlaku

Definice standardu: Provoz je zajišťován v souladu s platným GVD* (grafikon vlakové dopravy). Provoz je přesný, pohybuje-li se odchylka od jízdního řádu u sledované stanice nebo zastávky v rozmezí 0 až +5 min.

 Nepřijatelné situace: Záporná odchylka nižší než stanovená úroveň náročnosti.

Je logické, že byla neděle a byl státní svátek, a tak se dá přepokládat, že na víkend domů odjelo více lidí, kteří se musí nějak vrátit, aby se na Moravě nehromadili, že. Jaké bylo naše překvapení, že ČD s touhle alternativou asi nikdy nepočítá. Nejenom EC 146, ale všechny vlaky ČD byly narvané tak, že se v nich nedalo ani stát natož sedět. Uličky byly přeplněné tak, že ani štíplístek nemohl projít a sedící cestují byli uzavřeni ve svých kupé až do Práglu, protože jít na WC byl nadlidský úkol. A když se na toaletu přeci jen vydali a pomalu se přes lidskou zeď přibližovali, tak začali tohoto pokusu litovat. Toaleta totiž zapáchala již z dálky. Vtípky stylu: „To najdete, jděte podle much“ jim na sebevědomí nepřidalo. Když se konečně na onu místnost s vypětím všech sil dostali tak je čekalo „milé“ překvapení v podobě krásně zapáchajícího, pomočeného a znečištěného místa. V ceně jízdenky byla sprcha v podobě tekoucí vody ze stopu. No prostě servis se vším všudy. Po opuštění WC/sprchy útrapy cestujícího ještě neskončili. Musel se přes dav lidí dostat zpět. Cestou, podle mokrého oblečení, všichni věděli, kde byl. Alespoň byl přehled kde se kdo po vlaku courá. Z Olomouce je to kus cesty, a tak nastane také doba svačinky. Tahle běžná věc má při cestovaní s ČD určité specifikace kladené na oblečení. No, prostě bílé dámské šatečky nejsou vhodné. Jako vhodné oblečení jsou montérky včetně blůzy - silné zašpinění má výhodu, vojenské maskáče nebo alespoň minimálně staré oblečení určené do sběrného dvora. Když tuto zásadu nedodržíte, tak v Práglu vystoupíte jako prasata. Naštěstí jsme měli správný oděv i svůj odpadkový koš, a tak nás ČD ničím nepřekvapily. Měli jsme jedno místo k sezení, kde jsme se vystřídali.

Kultura cestování v podání ČD, přeplněné vlaky a sezení na zemi není žádná vyjímka

Článek 2.15. Čistota a komfort vozidel

Definice standardu: Interiér vozů je při výjezdu i v průběhu výkonu bez nepříjemného zápachu, bez nečistot (zrcadla a skleněné plochy bez šmouh a povlaků, u ostatních dílů nesmí po přetření ulpět nečistoty na bílém ubrousku. Na dílech nesmí být opticky nápadné nečistoty a odložené odpadky. Nádoby na odpadky a použité papírové ručníky musí být zbaveny všech odpadků. Podlahy na vlhko setřené a koberce vysáté. Rohože musí být bez hrubých nečistot. Na WC a umývárnách musí být k dispozici naplněný dávkovač mýdla a zásobník papírových ručníků (vyjma WC vybavených elektrickým sušákem na ruce) a dostatek toaletního papíru, společně s dostatečnou zásobou vody. Vnitřní i vnější části záchodové mísy, záchodové sedátko, kryt,umyvadlo, odkládací místa, držadla, tyče a podlaha musí být bez viditelných nečistot a vydezinfikována. Sedadla, podhlavníky, ochranné povlaky, opěrky rukou, sklápěcí stolky, závěsy, rolety a popelníky se nacházejí v základní poloze a jejich povrch musí být bez viditelných nečistot. Reklamní časopisy a informační materiály srovnány, případně zavěšeny, na určených místech. Zanechané časopisy, kelímky a odpadky musí být odstraněny. Ve vytápěných, klimatizovaných vlacích a při dešti se musí okna přístupných prostorů zavřít.

Nepřijatelné situace: Silně zapáchající oddíly pro cestující, silné znečištění vozu, způsobující nečitelnost informačních prvků, silně znečištěná podlaha, takové hygienické podmínky, které ohrožují zdraví cestujících (silně znečištěné sedačky nebo WC), poházené reklamní a informační tiskové materiály, přeplněné nádoby na odpad a poházené odpadky, umazaná zrcadla a skleněné plochy, exkrementy znečištěná záchodová mísa, nedostatek hygienických prostředků a zásob vody.

Nechci jen kritizovat, ČD má i pěkné vlaky a to Pendolino. Je to jediný vlak ČD kde se Standardy kvality Českých drah, a.s. plní bez výhrad. Ze soukromníků má špičkové služby LeoExpres a z regionálních vlaků jsou to potom soupravy DB v pohraničí. Napadá mě myšlenka, že utajovaný cestující, je zaměstnanec ČD, který jezdí jen Pendolinem!

*Ukázka GVD (grafikon vlakové dopravy)

Vzoreček, který použil Jára Cimrman pro výpočet grafikonu pro jindřichohradeckou úzkokolejku. Za něj si vysloužil v noci z 28. na 29.června 1900 detrainizaci (vyloučení z přepravy) v osobním vlaku č.4052 z Nové Bystřice.