Vandry a cundry

Letošní první vandr byl ve znamení chaosu s počasím. Původní plán přejít Jeseníky jsme, týden před odjezdem, museli změnit na čundr do podhůří Jeseníků a Kralického Sněžníku, abychom ho den před odjezdem změnili na rekreační procházku Českosaským Švýcarskem. Důvodem byla tlaková níže nad východní Evropou, která přinesla vydatné deště do Beskyd a Jeseníků. Dle meteogramů mělo nejméně pršet právě v Českosaském Švýcarsku.

Jízdenku už jsem měl koupenou do Jeseníků, a tak jsem musel použít uplatnění práva z přepravní smlouvy i přesto, že jsem chtěl jízdenku novou. Ale ČD vyměňuje jízdenku pouze stejným směrem, no a my jsme chtěli na druhou stranu. No prostě smůla. Díky této obstrukci musíme koupit jízdenku na hlaváku. Třikrát Krásná Lípa a přes Děčín - zní naše objednávka. Pak už nám za pár minut jede pěkný EC 176 Johannes Brahms směr Hamburg. Johannes je tak narvaný, že zde není ani místečko, a tak náčelník začal v přeplněné vlakové soupravě hledat volné kupé. Já s Radkem zůstáváme v klidu. Však on něco najde, proto je náčelník. A našel!! A ne jenom kupé, dokonce celý vagón. EC 176 Johannes Brahms má totiž vřazen tzv. dámský vůz, vyhrazený pro cestující s dětmi do 10 let. A ten byl úplně prázdný. To se nám to pěkně driftuje v přeplněném vlaku, libuje si náčelník. Než se nadějeme, jsme v Děčíně. Zde přestupujeme na pěkný vláček DB. No a za chvilku jsme v Krásné Lípě. Naše první kroky vedou do místního regionálního pivovaru. Místní pivo Falkenštejn je výborné a s produkty Smíchovské chemičky* se nedá vůbec srovnávat, konstatuje náčelník. V nejlepším se má přestat, a tak pokračujeme dál po zelené do Doubice. Zde zastavujeme v Krčmě u Rytíře. K večeru pokračujeme na žlutou značku a nocleh bereme pod malým převisem někde v lese.

Nastává chaotické ráno. Radek zjistil, že má roztržený zip u spacáku a k tomu si do něj vylil horkou vodu na ranní polévku. Já mám kongo plné pramenité vody z převisu. Pomalu jsem ho nemohl ani unést co jí tam nakapalo. Komu se nic nestalo, byl náčelník, ale ten mrmlal, že málem zmrzl nebo co. Teploměr ukazoval 2,5°C a to ještě nemrzne, říkáme s Radkem. Ale náčelník má vždycky pravdu, a když řekl, že málem zmrzl, tak to bude pravda. Balíme a pokračujeme po žluté směrem chata Na Tokáni. V dešti procházíme skalní město a Úzké schody. Zde se nám Radek ztratil a sám směřoval jako předvoj do chaty Na Tokáni. Jako předsunutá jednotka se velice osvědčil. Vyřídil nejenom otevření chaty, ale i vytápění místního výčepu. Hospůdka je to útulná, ale ten produkt ze Smíchovské chemičky* se nedá ani polknout, konstatuje náčelník. Naštěstí zanedlouho přestalo pršet a my můžeme pokračovat dále směrem Rynartice. Tam je cíl jasný – hotel Zámeček a spilkové pivo Konrád. Cestou máme pěkné výhledy na zdejší kraj. Stále prší. Hotel Zámeček vypadá, jako kdyby byl opuštěný. Nikde nikdo. Naštěstí je otevřeno. Třikrát Konráda, zazní prázdnou restaurací. Pivo to je výborné, ale co naplat musíme pokračovat do Jetřichovic. Náčelník cestou předvádí jakou má ohromnou sílu, že i chalupu dokáže poraziti. Po této krátké exhibici pokračujeme už konečně do Jetřichovic. Míříme do místní restaurace, ale místní hostinský nás vyhnal se slovy: Právě teď jsem zavřel, stejně sem nikdo nechodí. Namítáme, že jsme hosté. Nic, je zavřeno, opakuje hostinský. Tak musíme jinam. Náčelník si všiml reklamy na místní kemp a než se s Radkem nadějeme, už po telefonu shání informace. Maj otevřeno, jdeme, rozhodl náčelník. Zanedlouho jsme v kempu. Jsou zde tři hosté, místní zaměstnanci co sekají trávu, proto je otevřeno. Bivak rozbalíme na verandě jedné z chat. A může klidně pršet.

Nepršelo. Je pěkné ráno, svítí slunce. Radek hned nasadil sluneční brýle, načal pivíčko, dal si viržinko a kořaličku. No prostě pohodička. Náčelník z toho všeho dostal hlad, a tak se i vyvařovalo. Po snídani vyrážíme zpět do Jetřichovic. Zde pokračujeme po zelené značce. Máme pěkné výhledy na místní skály a kopce. Zanedlouho jsme na červené - NS Jetřichovické stěny. Tady se od naší výpravy odpojuji a věnuji se focení zdejší přírody. Jelikož nám počasí nepřeje, byla by škoda toho polojasného dne nevyužít. Náčelníka s Radkem nechávám v dálce a cvakám a cvakám. Na zbytek výpravy počkám na rozcestí u České silnice. Nechápu, co furt fotíš, fotky jsou pro ty, co si nic nepamatují, konstatuje Radek, když dorazí. Mě to ale baví, odvětím, a pokračujeme na rozcestí Pod Šaunštejnem. Padá rozhodnutí, že do Hřenska nepůjdeme pěšky, ale poplujeme lodí. Proto jdeme po žluté do Mezní Louky. No a najednou se to stalo. V místní restauraci se rozbil Pivní čítač **. No a co teď. Náčelník se ujal důležité opravy sám. Za pomoci švýcarského nože, ostrého oka a pevné ruky se mu podařilo Pivní čítač** opravit. Fuj to byla dřina, musíme si odpočinout a Pivní čítač pořádně odzkoušet, říká náčelník. A jak řekl, tak se i stalo. Po odpočinku a zkoušce Pivního čítače se jdeme najíst do místní venkovní kuchyně. Kolem jdoucí turisté nechápavě přihlížejí, jak nám v kuchyni hrčí dva vařiče a pod pokličkami bublá gulášek. Svačinka byla tak vydatná, že náčelník dostal takovou neuvěřitelnou žízeň, že jí musel uhasit Budvárkem v místním hotelu. Pak už pokračujeme do Mezné a na lodičky do Tiché soutěsky. Jedeme posledním spojem. Náčelník je tak natěšený, že vzal Převozníkovi III. tř. *** „volant“ a předvádí odbornou manipulaci s tímto nástrojem jako řádně proškolený vůdce plavidla. Radek se smál, až se za břicho popadal. Náčelník s „volantem“ manipuloval tak dokonale, že mu Převozník III. tř. vytknul pouze drobné nedostatky a doporučil, aby si nechal vystavět Průkaz způsobilosti převozníka . Po tomto školení už pomalu driftujeme směr Hřensko. V Hřensku už se nikde nezastavujeme a pokračujeme do obce Janov. Je to pěkný stoupák, který Radka stojí poslední síly, a tak zastavujeme v restauraci U Zeleného stromu. Náčelník si zde našel nového kamaráda, místního kocoura

. Po krátkém odpočinku míříme na místní rozhlednu. Už je tma, tak nocleh bereme pod bukem na místním golfovém hřišti.

Krásné ráno. I když jak pro koho, no a k tomu ještě začalo pršet. Jdu na rozhlednu udělat několik fotek, ale déšť mě zažene zpět dolů. Sbalení bivaku urychlil nejenom déšť, ale i dopady golfových míčků poblíž naší ložnice. Musíme rychle pryč nebo přijdeme k úrazu. Včera U Zeleného stromu získal náčelník od pana správce informaci o pěkné cestě kolem Arnoltické stěny a podél Suché Kamenice. Což o to cesta to je pěkná, ale neustále hustě prší. S náčelníkem se snažíme udělat několik snímků, ale v tom dešti se moc nedaří. Náčelník plánuje, že se sem musí ještě jednou vrátit, aby si to tu pořádně celé prošel. Momentálně jsme rádi, že na konci Suché Kamenice je hostinec. Jdete na čas, říká pan hostinský, právě otvírám. Prší, prší, prší, prší a prší. Už si tady připadáme jak inventář. Prší, prší, prší, prší a prší. Pan hostinský je ale rád, že prší, protože díky dešti tu má takovou pěknou početnou výpravu. Nás. Když konečně přestalo pršet, pokračujeme do Hřenska. Cestou ještě rozbalíme polní kuchyň. Kolem jdoucí turisté mohli opět nahlédnout do tajů naší polní kuchyně. Dnes byla předváděčka, kterak sobě párky v anapurně uvařiti.

o této krátké svačince zamíříme do Hřenska. Projdeme si celou obec a míříme na přívoz na německou stranu. Máme štěstí, právě odplouvá. Po krátkém driftu jsme v zahraničí. Pokračujeme po místní cyklostezce na Dolní, Prostřední, Horní Žleb. Opět začíná pršet. Náčelník se chopil fotoaparátu a začal fotit dramatické fotografie. Obloha vypadá, jako by měl nastat konec světa. A v tom se to stalo. Na tomto místě, kde probíhá hranice mezi D a CZ, nastala taková čina, že se náčelník už nedokázal sám bránit lijavci a vichru z hor a splynul s lesem. A tím pádem se stal pro běžného člověka neviditelným. S Radkem jsme ho marně vyhlíželi u přívozu v Dolním Žlebu. Za pořádného deště se jdeme schovat do místní hospůdky. Jsou zde horolezci a vyprávějí si zážitky z hor. Jsme promočení až na kost, ale pan hostinský pustil topení, aby nám uschla výstroj. A opravdu, do hodinky jsme připravení opět vyrazit. Přestalo pršet a nocleh bereme na břehu Labe jen tak pod širákem.

Ráno nastává panika, protože začalo opět pršet. V rychlosti balíme a směřujeme na nádraží v Dolním Žlebu. Leje jak blázen. Za nedlouho jedeme pěkným vláčkem DB do Děčína. V Děčíně v nádražní restauraci ukončujeme tento vandr. Radek ho zakončil větou: „Až na to, že nám vzal les náčelníka, se prakticky nic zvláštního nestalo“. Najednou zazní: „Rychlík Českých drah EC 175 Jan Jesenius ze směru Hamburg, Berlin přijede na kolej číslo …“, a my odjíždíme směr civilizace.

*** Ve smyslu § 24 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě musí být plavidlo při provozu na vodní cestě vedeno vůdcem plavidla. Způsobilost k vedení různých kategorií plavidel stanovuje vyhláška MD č. 224/1995 Sb., o způsobilosti osob k vedení a obsluze plavidel.

Ve smyslu § 9 vyhlášky ministerstva dopravy č. 224/1995 Sb., je oprávněn: Převozník III. tř. vést převozní loď na určeném přívozu na vodních cestách České republiky kromě cest dopravně významných využívaných.