Vandry a cundry

Druhý letošní vandr byl ve znamení poločasu rozpadu náčelníkovy výstroje, vody a zatažené oblohy.

Letošní podzimní vandr měl jít ve stopách vandru po Jeseníkách 2006. I přesto, že nám absolutně nepřeje předpověď počasí, má celý týden pršet, vyrážíme. Na Moravu jedeme pěkným vlakem EC 75 Franz Schubert. Jízdenky jsem koupil přes internet, a tak máme i svoje místa. Náčelník si libuje, jak se nám to pěkně driftuje. Cestou do hor několikrát přestupujeme, ale při jednom přestupu přišla málem naše početná výprava o jednoho člena. O mě. V R 903 náčelník otevřel mezivagónové dveře takovou silou, že se zasekly v otevřené poloze. Když jsem šel po chvíli za ním a nakoukl jsem, jestli tudy prošel, dveře se vymrštily zpět a ztvrdlou těsnící gumou mě katapultovaly zpět mezi vagóny. No to nám to pěkně začíná, říká náčelník s úsměvem na tváři. Než ti zaleze boule jsme tam, řekl náčelník a měl pravdu. Staré Město pod Sněžníkem - konečná stanice vystupovat. Prší. Procházíme ponurým městem, míříme do restaurace Národní dům a ladíme plán akce. Po chvíli si pani správcová všimla, že má náčelník na nohou hotelové pantofle. Vy tady bydlíte? Odvětím proč? Protože tam ten má pantofle. Vysvětluju jí, že náčelník se v každé horské restauraci přezouvá, protože se mu lépe odpočívá. A co vy proč se tady modlíte - za lepší počasí . Paní správcová si mumlá něco o podivínech. A tak raději vyrážíme směr Paprsek. Bloudíme v mlze. Konečně Paprsek. Náčelník dostává strategický nápad. Postavíme stan a pak teprve se dojdeme usušit do místní restaurace. A tak v mlze a za mrholení stavíme náš chatrný přístřešek. Tak a jdeme schnout. Zadej polohu do GPS, řekl náčelník. Klídek to najdeme, říkám. Za chvíli se už sušíme na Paprsku. Dvě pivíčka paní správcová abychom nepřeschli, říká náčelník. Na Paprsku mají otevřeno jen do 20:00 hodin, a tak za hodinku vyrážíme do mlhy. Neprší. Bloudíme v mlze a náš přístřešek ne a ne najít. Já to říkal, dej souřadnice do GPS!!! Ještě že náčelník má neuvěřitelný smysl pro orientaci, a tak za chvilku slyším 5m ode mne: už ho mám.

Druhý den pro nás začíná velice časně a to ve 2:00. Náčelník si všiml, že má prázdnou samonafukovací karimatku. Při dofukování zjisti, že spí ve vodě, protože náš stan se proměnil v nádrž na vodu. Všude rosí a kape voda. To jsme klidně mohli jít spát ven, konstatuje náčelník. Po určitých úpravách pokračujeme ve spánku. Ve 2:30 náčelník povídá: A je to tady, rozpad karimatky. Mám jí opět prázdnou. Při opětovném nafouknutí zjistí, že má totálně promáčenou svojí stranu stanu a spacák. Na chvíli ještě usneme. Ráno při balení zjišťujeme škody způsobené vodou. Já na výstroji problém nemám, ale náčelník! Má nefunkční, mokrou a rozpadlou karimatku, mokrý spacák, mokré boty, mokrou bundu. A o stanu ani nemluvím je těžký a mokrý jako prase! Ze stanu jsme vyždímali tak 1l vody a začali balit. Stále prší. Já snad pojedu domů, konstatuje náčelník a vyhlašuje volný den.

1. Najít herberk
2. Usušit výstroj
3. Provést kontrolu zdejších hospod a restaurací.

1. Bydlíme v penzionu U Orla v Petříkově
2. Nejprve sušíme části stanu na terase před penzionem a pak se přesouváme do pokoje, kde vše rozvěsíme
3. Kontrolu provádíme v Petříkově a Ramzové

Ráno balíme. Veškerá výstroj nám uschla včetně stanu. Loučíme se se správcem penzionu U Orla a vyrážíme do Ramzové. Na Šerák 1351 m.n.m. jedeme lanovkou, přece se tam nebudeme táhnout pěšky. A tak si v klidu driftujeme až na horu k chatě Jiří na Šeráku. Chvilku posedíme s Holbou, přece se nebudeme hned někam hnát, když je tady taková pěkná restaurace. Počasí se umoudřilo, a tak pokračujeme na Keprník 1423 m.n.m.. Zde náčelník pózuje jako zdejší horal. Chvilku to vypadá, že bude i hezky, ale zdání klame. Sotva jsme slezli do Sedla pod Vřesovkou, tak se opět zatáhlo. A je po focení. Pokračujeme dál k Vřesové studánce a počasí je horší a horší. Konečně vidíme Červenohorské sedlo. V místním hotelu náčelníkovi navrhuji, abychom zůstali z taktických důvodů u kapličky věnované obětem zdejších hor a nepouštěli se do budování našeho chatrného příbytku směr Švýcárna. Náčelník souhlasí, a tak se vracíme ke kapličce. Ještě malá večeře a jde se bivakovat.

Ráno opět prší. Během několika okamžiků máme ve stanu opět povodeň. Zachraňuji holý život, výstroj a jdu raději moknout ven. Náčelník se na chvíli zamyslel a povídá: Už to mám. Za vodu ve stanu může poločas rozpadu tkanin! Během chvíle spočítal dle Cimrmanova vzorečku poločas rozpadu našeho stanu. A určil ho na 30let, 5 měsíců, 11 dní, 9 hodin a 25vteřin. Takže rozpad stanu nastane 23.9.2013, 7hod., 20 min. a 10s a to je právě teď! A máme po stanu, říká náčelník. V rychlosti ještě spočítal poločas rozpadu pro další součásti své výstroje a konstatuje: Tabí, já se komplet rozpadám, jak jsem to mohl při přípravě přehlédnout! No nic, balíme rozpadlou výstroj, oblékáme pláštěnky, návleky a za deště vyrážíme směr Švýcárna. Na místě zvaném Klínovec přestává pršet, a tak zastavujeme a děláme snídaní. V ponuré a mokré krajině pokračujeme na Výrovku 1167 m.n.m. a Malý Jezerník 1208 m.n.m.. Toto je nejhezčí část Jeseníků. Cestou nepotkáme ani živáčka, jenom náčelník mizí po dřevěných chodnících kdesi v mlze. Poslední výstup na Slatě ( který jsem náčelníkovi takticky zatajil) nás stojí poslední síly. Neustále prší a všude je spousta vody a najednou Švýcárna. Konečně! Chata je prázdná a útulná. Jsme tu jen my dva a lovci. Venku je taková anapurna, že by lovce nevyhnal, a tak se opíjejí a čekají na lepší počasí. Přitom si vyprávějí historky z lovů a plánují jak v téhle slotě jelena na mrkev nalákati. Náčelník konstatuje, že uloví maximálně opici. No a měl pravdu, dokonce jich chytli několik. My se jako vždy rozvěsíme po restauraci a sušíme se. Když nám výstroj oschla, pokračujeme směrem Praděd. Počasí ne a ne se umoudřit, a tak opět mokneme. Cestou náčelník naráží na další šlendrián dnešních výrobků a to na rozpad dnešních turistických bot. Nalezli jsme podešev bot Lowa, která podlehla hydrolýze. Chudák vandrovník musel dojít bos. To jsou dneska věci, mručí náčelník. Já mám boty 11 let a stále chodí. Za neustálého deště rozhodujeme, že na Praděd nepůjdeme (co tam, že) a pokračujeme na Ovčárnu. Náčelník si zde otevřel vlastní občerstvení, a tak si objednávám gulášek. Bohužel pivíčko náčelník nemá, a tak se přesouváme do Vojenské ozdravovny na Ovčárně. Opět se sušíme a ladíme plán čundru. Padá zásadní rozhodnutí a to ukončení akce. Venku je nečas a slota a v tomhle na hřebenu bivakovat nemůžeme, rozhodne náčelník. A tak už za tmy padáme z hor na parkoviště Hvězda. Nocleh bereme na terase místního bufetu. A jak jinak stále prší.

Ráno je ve znamení zdali rozpadlý stan a karimatku táhnout do civilizace. Náčelník zdlouhavě váhá a rozhoduje, že to vše bereme s sebou. Rozhodl se totiž, že bude pokračovat v dlouhodobém výzkumu rozpadu tkanin, který započal Cimrman. A tak sbalíme vše a vyrážíme do civilizace. Dvakrát na nádraží, říkám řidiči autobusu. No a na které? To je jedno, odvětím. A tak řidič rozhodl, že do Bruntálu. Zde v nádražní hospůdce končíme letošní podzimní vandr. Z Bruntálu míříme do Olomouce a odtud LeoExpressem za lepším počasím. V roce 2006 si Jeseníky za oběť vybrali mě. Přišel jsem o Kongo vzor 60 a fotoaparát Olympus 220. Letos to odnes náčelník. Rozpadem stanu, karimatky a hodinek Hi-Tec Weather Mastr ( LCD displej nevydržel nápor vichru a lijavce z hor a stal se neviditelný). I přesto už plánujeme jak se sem co nejdříve vrátíme.

Poločas rozpadu Pryč je doba, kdy byly věci dělány, jak se říká „na vždy“. Své o tom ví i český velikán Jára Cimrman. Pouhý fakt, že do svých šestnácti let nosil po své starší sestře oblečení, aby jeho rodiče ušetřili peníze za ošacení obou potomků, vysvětluje vysokou kvalitu tehdejších oděvnických výrobků. Nic na tom nemění ani fakt, že se na samotné výrobě podílel sám Cimrman, když vypomáhal v krejčovské dílně svému otci. Cimrman se otázkou poločasu rozpadu textilních látek intenzivně léta zabýval a došel k závěru, že:

Rozpadový poločas je časový úsek, za který dojde k přeměně poloviny osnov* a útků* obsažených v tkanině. Nezáleží na absolutním počtu osnov* a útků*. Poločas je pro konkrétní látku stejný bez ohledu na to, zda je měřen na vzorku velikosti krejčovského náprsku nebo na vzorku velikosti stanu. Každá tkanina má svůj specifický poločas. Jeho délka je velmi variabilní, pohybuje se od několika měsíců až po desítky let. Tkaniny s velmi dlouhým poločasem (řádově stovky let) jsou, vzhledem k délce lidského života, řazeny ke stabilním tkaninám, ačkoliv z čistě krejčovského hlediska tomu tak není. Nikdy ale nelze určit, kdy se která tkanina rozpadne, poločas rozpadu je totiž náhodný děj.

Teorie
Cimrman odvodil, že zákony, které platí pro textilní rozpad jsou statistické a že pro počet rozpadů ΔN platí rozpadový zákon -

kde N je celkový počet osnov* a útků* a λ je rozpadová konstanta. Dlouho si myslel, že konstanta λ je nezávislá na všech fyzikálních a chemických podmínkách. Ukázalo se však, že lze chemickou cestou dosáhnout změny této konstanty. Například barvením, častým praním, intenzivním nošením a podobně. Názornější veličinou je poločas přeměny. Poločas přeměny T (resp. N½), přesněji čas polopřeměny, dříve poločas rozpadu, je doba, za níž se přemění polovina z počátečního počtu N(0) dosud nepřeměněných osnov* a útků* . S konstantou textilní přeměny je poločas přeměny vázán vztahem -

Zákon se dá interpretovat i tak, že za určitou dobu se rozpad osnov* a útků* zmenší vždy na polovinu hodnoty. Poločasy přeměn pro různé tkaniny mohou nabývat značně rozdílných hodnot. Cimrman také zjistil, že zákony, které platí pro textilní rozpad jsou platné od radioaktivního rozpadu až po rozpad turistických bot.

Praxe
Např. rozpad bot s PU pěnou:

Rakouské Alpy	Bavorské Alpy	Jeseníky

Za rozpadem těchto bot je Hydrolýza. PU pěna, která se používá na podešev a tlumení, podléhá degradaci. Příčinou je hydrolýza, což je degradace vlhkostí, která i u dobře připravených směsí může nastat po asi pěti až sedmi letech. Je paradoxní, že více degradují boty skladované, které se nenosí. Proč, to se přesně neví. Většina pravidelně nošených bot vydrží sedm let i více. Poločas rozpadu pěny vůbec není proces přesně daný, boty můžete v pohodě nosit deset let, ale také jsou známy případy rozpadnutí PU pěny po čtyřech letech. Rozpad bot nastává nečekaně a okamžitě, během několika desítek minut chůze bez předchozího varování.