Vandry a cundry

Letošní vandr míří do teplých a rovných krajin Znojemska. Vandr byl přesně jako Jižní Morava - slunečný, teplý, klidný a pohodový.

Kvůli výluce ČD na trati Prágl - Znojmo vyrážíme autobusem Student Agency. Cesta probíhá bez problémů. Náčelník si hraje s audio systémem a já spím. Ve Znojmě jsme s 30 minutovým zpožděním. Náčelník je z cestování autobusem tak unavený, že zalovil ve své paměti a hledal nějaký ten životabudič. V tom si vzpomenul na prastarou Tibetskou recepturu, jejíž část pak předvedl na hradbách Znojemského hradu.

Po této krátké exhibici byl náčelník plný sil a připraven na vandr po NP Podyjí. Cestou z hradu narážíme na záhadný MiG 15, který stojí ve Znojmě pod přehradou v muzeu motorismu. MiG 15, pravděpodobně zhotovený kolem roku 1955, byl nasazený jako protivzdušná obrana naší republiky. Původní číslo již nemá, letadlo bylo přečíslováno. Ale pilota v podobě Ludvíka má stále. Prohlížíme si i pěknou parní lokomotivu a pak už podél vodní elektrárny pokračujeme po žluté značce do I.zóny NP, kde na břehu v.n. Znojmo bereme nocleh.

Super ráno, ale jako vždy se náčelníkovi ze spacáku nechce. Přímo z postele máme krásný výhled na v.n. Znojmo. Co naplat, balíme a míříme na Sealsfieldův kámen 372 m.n.m. V okolí jsou pěkné výhledy na vodní nádrž. Pokračujeme dál na bývalý mlýn Papírna. Poté po červené na visuté lávky* přes Dyji a vyhlídkové místo Šobes. Je krásné a teplé počasí a my se těšíme do Podmolí k místnímu rybníku. U rybníku pozorujeme muštelky, popíjíme pivíčko a občas zavítáme na pány. Prostě ráj na zemi. Zakončíme vandr už zde a do neděle tu počkáme, konstatuje náčelník. Nesouhlasím, a tak vyrážíme směr obec Lukov. Zde ve Stodole u Čabalů zakotvíme a uvaříme gulášek. A v tom se objevil psík. Pan hostinský se diví: "Vždyť jste byli dva a najednou jste tři". To jsem blázen. Více než on se divíme my. Psík se totiž rozhodl, že půjde na vandr s námi. Balíme a jdeme po cyklostezce směrem na Čížov. Cyklostezka uhýbá a cesta se ztrácí. Naštěstí psík zná cestu a vede nás, už za tmy, lesem přímo na cestu, kde stojí bývalá strážní věž Čížov. Herberk bereme na místním parkovišti. Psík si udělal pelech z mého vaku na stan a v klidu spal.

Ráno nás ze spacáku vytáhl psík. Už se mu ranní náčelníkovo rozjímání zdálo dlouhé. Tak jsem ho vzal na vycházku po obci, než si náčelník sbalí věci. Očividně se zde vyznal a byl po snídani dříve než my. Nikdy neloudil a ani vodu nechtěl. Byl ve výborné fyzické kondici. Prostě psík tulák. Bereme batohy, psíka a jdeme po červené směrem Vranov nad Dyjí. Díky psíkovi se nám jde velice pohodově. Psík stále něco hledá a chytá v trávě. V 9:00 už ve Vranově. Do města se psíkovi očividně nechtělo. Na kraji obce, přesně zde 48.8927761N, 15.8291533E, jsme potkali zlatého retrívra, který měl za vodítkem pěknou slečnu. Náš psík a retrívr se psí řečí domluvili, že zdrhnou spolu a slečna byla během vteřiny bez retrívra a my bez psíka. Náčelník je za ztráty psíka zádumčivý. Náladu mu zlepšil až výlet na místní zámek. Uděláme pár snímků a vyrážíme směrem Lančov. Teda alespoň jsme si to mysleli. Při průchodu obcí Podmyče jsme zjistili, že jdeme na druhou stranu. Náčelník svou nepozornost v logistice svádí na to, že je stále zádumčivý. Na lavičce u místního konzumu se nad chybou v navigaci hluboce zamyslel** a naplánoval novou trasu do obce Lančov, kam taky za děsného vedra dorazíme.

Krásné ráno. Najednou to ticho přehluší motor nějakého maloobjemového motocyklu neznámé značky. Náčelník má obavu, aby nám neprojel skrze stan. Naštěstí se nám motocyklista vyhnul a my jsme přežili bez úhony. Raději balíme a míříme do Bítova. Míjíme zříceninu hradu Cornštejn. A přecházíme místní most s pěkným výhledem na v.n. Vranov. Cíl pro dnešek je jasný - Hasičský pivovar Bítov. Opět je krásně. A tak se u pivka dobře sedí, ale my musíme pokračovat na Chvalatice. V místním domečku uvaříme gulášek a sledujeme bouřku nad Bítovem. V restauraci je zavřeno, tak se alespoň schováme u vchodu před deštěm, který nás sem zahnal. Po přeháňce pokračujeme po žluté značce do Chvalatické zátoky a Znojemského lesa. Cestou narážíme na lesní zrcadlo. Na místních loukách zjišťujeme, že všude kolem nás se tvoří bouřky. Je už 16 hodin a bouřky nabírají na síle. Náčelník nabral takovou rychlost, že do obce Štítary a místní restaurace přilít jak velká voda. Kamarád je už uvnitř, povídá paní výčepní kouřící před restaurací. A měla pravdu. Náčelník už seděl v restaurační obuvi a na stole byly dvě pivka. Sotva jsem dorazil začalo pršet tak hustě, že nebylo z restauračního okna vidět ven. Náčelník má radost jak venku krásně prší a už se mu nikam nechce. Nocleh bereme u Štitarského rybníku v opuštěné novostavbě na terase.

Ráno si náčelník užívá penzionu zdarma. Sice něco mručí o řvoucích žábách, ale i přesto se mu nechce jako vždy vstávat. Jelikož squatting není v naší zemi tolerován, tak balíme a po hrázi druhého Štitarského rybníka míříme na zelenou značku a do obce Šumná, kde letošní vandr zakončíme. Je neděle a to je od slova nedělat. Takže výluky vlaků ČD se nekonají a my můžeme v klidu vyrazit směrem Prágl.

* Na území národního parku se nacházejí hned tři visuté lávky. Původně byly vystavěny vojsky pohraniční stráže, po revoluci sloužily turistům. Po velké povodni v roce 2002 byly ale všechny zničeny. O rok později se podařilo vystavět mosty nové, které nyní slouží veřejnosti. Jedná se o most pod vinicí Šobes, zhruba 1 kilometr proti proudu se nachází druhá lávka, třetí most najdeme na vodní nádrži Vranov.