Turistické stezky 

Tabi©2005

Špičák

Na Špičáku a na sedle Rozvodí se v počátcích osídlení dolovala železná ruda. Kromě těžby rudy a později sklářství lidé, jako všude na Šumavě, pracovali zejména v lesích při zpracování dřeva, při získávání smoly, dřevěného uhlí a potaše (Uhličitan draselný K₂CO₃). Ač na Špičáku nebyly pro zemědělství příliš vhodné podmínky, vznikala i zde zemědělská hospodářství.

Historické postupy získávání potaše

Primitivně (od středověku) se potaš získávala spalováním celých stromů „na stojato“. Tzv. popeláři do kmene javorů nebo jiných dřevin vyhloubili otvor, ve kterém udržovali oheň. Strom pomalu vyhořel, aniž by došlo k ohrožení okolního lesa. Popelaření se provádělo pouze za stálého počasí, protože potaš nesměla zmoknout. Tradiční technologie výroby spočívala v loužení dřevěného popela vodou a odpaření přefiltrované louženiny na tzv. surovou potaš neboli flus. Ten již bylo možné užít jako surovinu v některých průmyslových odvětvích. Vyžíháním – kalcinací flusu bylo získáváno čistší kalcinované draslo. Surovinou pro výrobu potaše byl tedy původně dřevěný popel, zprvu speciálně pálený z tvrdého dřeva (javor klen, bříza, buk) v lesích.

Výhled na Šumavu z okna hotelu Orea Resort Horizont