Chřiby  - 16.5. až 20.5.2018

Letošní podzimní vandr jsme nasměrovali do Beskyd. Počasí nám přálo, a tak se vandr na 100 % vydařil.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Otrokovice  Ukončení:     Staré Město  Cíl akce:     Kazatelna  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 80 km pěšky

Foto z vandru

Den první

Na letošní vandr vyrážíme s obavou z deště. Rx 885 Slovácký expres vyráží přesně na čas a je poloprázdný. Cesta nám pěkně ubíhá a během dvou hodin jsme v Otrokovicích. Náš dnešní cíl je jasný - Harley Pub. Je to pěkný pivovar, který má i vlastní museum. Zdržíme se jen chvilku, protože nás místní pivko neoslovilo. I to se stává. Pokračujeme dál po žluté značce přes město Otrokovice, řeky Dřevnice a Moravu. Míříme dál na Žlutavu. Tady se budeme v místním hostinci aklimatizovat na místní teplé podnebí a malou nadmořskou výšku, rozhodl náčelník. Nakonec se to ukázalo jako skvělá volba. Od místních jsme získali cenné informace na přechod zdejších kopců a sledovali jsme vývoj předpovědi počasí, která nebyla příznivá. Při západu slunce vyrážíme hledat nocoviště, kde přečkáme noc a plánované vytrvalé srážky. Nakonec stavíme stan u místního kamenolomu.

Den druhý

Je klidné a teplé ráno. Ale něco je špatně - vůbec nepršelo. Při pohledu ven ze stanu zjišťuji, že nízká oblačnost se proplétá překrásným bukovým lesem a déšť je na spadnutí. V 6:20 začalo pršet. Ze začátku se zdálo, že přečkání deště v našem super stanu Coleman Bedrock 2 se dvěma vchody, bude pohodička. Ale po třech hodinách mě to už přestalo bavit. Náčelník furt brumlal, že to přeležím. Ale jen do té doby než zahlédl obrovské klíště lezoucí po mém spacáku. V té chvíli vypukla v našem přeplněném příbytku panika a rázem jsem byl raději venku na dešti. Při podrobném ohledání jsme našli klíšťat ve stanu ještě několik. Dokonce se jedno zbaběle zakouslo náčelníkovi do hlavy. Hrůza. Naštěstí po pěti hodinách přestalo pršet a my můžeme vyrazit dál.

Náčelník nabral takovou rychlost, že jsem mu ani nestíhal. Musíme dohnat to, co jsme proleželi, povídá a mizí v lese. Pokračujeme po zelené značce směr Bučina a poté v dešti po modré na Kulu. Náš cíl je dnes Westernové městečko Kostelany. Kde plánujeme usušení výstroje v restauraci Saloon. Konečně jsme zde a zjišťujeme, jak zákaz kouření, neboli zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (někdy také protikuřácký zákon) č. 65/2017 Sb., který upravuje opatření k ochraně před škodami působenými užíváním návykových látek a působnost správních úřadů a územních samosprávných celků při přijímání a provádění opatření podle tohoto zákona. A který nahradil předchozí zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, mění složení restaurací. Na místech kde si dříve hrály děti dnes postávají kuřáci a tam kde kuřáci mají popíjet pivko si za hluku běžné mateřské školky hrají děti. Popíjet pivko a sušit si výstroj v takovém prostředí chce nervy ze železa.

Situace u restaurace Saloon v Kostelanech Osoby č.8- 13jsou kuřáci a 1-7 děti. Ty ovšem nejsou vidět, jelikož jsou v restauraci.

GDPR (General Data Protection Regulation): je důležité mít od subjektů osobních údajů - osob, které fotografujete - souhlas s odpovídajícím zpracováním osobních údajů, tedy tím, co s jejich fotografiemi děláte. Souhlas od kuřáků jsme bohužel nedostali, a proto tato úprava.

Náčelníka situace v Saloonu málem dohnala až na šibenici. V místní bance vybral pár zbylých babek, koupil si mělký hrob na místním hřbitově a přemýšlí o pomstě. Jeho jednání v poklidu sleduji. Když najednou povídá, změníme lokál - Hospůdka U Jima je náš cíl a záchrana před šibenicí. V příjemném tichém prostředí náčelník zázrakem ožil a předvedl svou již legendární sestavu na věčné mládí, a tak o popravě z důvodu výchovného napadení malých "štamgastů" a jejich rodičů nemohla být ani řeč. Neboť u Jima žádné děti nebyly. A tak to má být - do hospody děti nepatří.

Legendární sestava na věčné mládí

Zahájení sestavy U Jima s malou zátěží ...	... postupné zvětšovaní zátěže..	... a nakonec maximální zátěž

Ječící vetřelci, či neviňátka? Děti v restauraci ano nebo ne? Máme dětské hosty, kteří někdy bývají nejen velmi hluční, v restauracích respektovat, nebo tam nemají co dělat? A co jejich rodiče? Hnát je bičem nebo je tolerovat? Rodiče neustále volají po respektu, a přitom se často nejsou schopni respektovat ani mezi sebou, natož respektovat ostatní hosty. Náčelníka tato situace v Saloonu málem dohnala až na šibenici

Výběr pepeněz...	... hrobník náčelníkovi prodá ...	... mělký hrob

Den třetí

Krásné ráno. Je teplo a svítí slunce. Prostě Morava jak má být. V klidu posnídáme a vyrážíme po modré značce směrem Bunč. Jsme zde brzy, ale náčelník tomu nějak nechce věřit. A proto zahájil protestní odpočinek před zavřenou restaurací. Po několikaminutovém odpočinku pokračujeme směrem Brdo, 587 m.n.m., na místní rozhlednu. Jaké je naše zklamání, když zjistíme, že je rozhledna zavřená? Velké! Náčelník konstatuje, že se na to může v....t. Že se sem táhneme takovou dálku, aby si prohlédl místní krajinu, a když sem přijdeme je zde prd. Po krátkém odpočinku pokračujeme směr Vlčák a dále na Staré Hutě. Zde narážíme na obecní krámek s otevřenými dveřmi. Náčelní již značně vyčerpaný vedrem a žízní jimi vletí dovnitř jako vichr z hor, aniž by si všiml, že je zavřeno a že paní vedoucí právě přepočítává dnešní tržbu. Dobrý den, máte zavřeno, povídám paní vedoucí. Teď už ne, když sem vlítnul on, povídá. Náčelník, nevnímaje náš rozhovor, panikaří u chladícího boxu při výběru našeho ochranného nápoje. Vybírá ten nejvhodnější a nejstudenější. Během chvilky už sedíme v místním parku a zahajujeme rekonvalescenci. Pak už pokračujeme směr Stupava. Po zdárném překročení silnice E50 v místní lyžařském středisku zakotvíme v Akvárku a nabereme sil na přesun do Koryčan. Cestou máme pěkné výhledy na místní krajinu a narážíme na výtahové dveře v polotě do jiné dimenze. Jdeme po silnici okolo vodní nádrže Koryčany. Dělám několik snímků a zanedlouho už jsme v Koryčanech. Už za tmy pokračujeme na Vršavu 500 m.n.m., kde bereme herberk na místní louce. Dnes jsme ušli 33km, a tak spíme jak když nás do vody hodí.

Rekonvalescence na čundru	Vodní nádrž Koryčany

Den čtvrtý

Je opět krásné a teplé ráno. Náčelníkovi se jako vždy ze stanu nechce, a tak procházím okolí, když tu z ničeho nic objevím geokeš GC5R5MP. Než se vrátím, je náčelník připraven na dnešní cestu. Vyrážíme po zelené k rozcestí U Mísy - studánka, kde také posnídáme a doplníme vodu. Pak už míříme na cíl našeho čundru - Kazatelna 542 m.n.m.. Zanedlouho jsme na místě. Je zde pěkný výhled na místní kraj. Po krátkém kochání se pokračujeme pěknou horskou krajinou směrem přístřešek Na Pile a dále směr Buchlov. Opětovné překročení E50. Pak už zanedlouho sedíme v kiosku U Špalka na parkovišti pod Buchlovem. Je takové horko, že se nám na hrad nechce. Raději sedíme s Chřibonošem, koukáme do kraje a popíjíme pivko. Je tu nevídané množství turistů, a proto se přesuneme na klidnější místo ke kapli sv. Barborky, kde náčelník rozbalí polní kuchyni a připraví naší večeři. Poté přes Čertovo sedlo a místní hřebenovou cestu míříme do BalonCentra ne na let s balonem, jak by se mohlo zdát, ale na pivko. Je krásné pozdní letní odpoledne a místní připravují zážitkový let za západem slunce a my s náčelníkem vše pozorujeme z terasy místní restaurace. Je tu taková pohoda, že se nám nikam nechce a čekáme, až se všichni vrátí zpět z výletu balónem. A přeje nám. Jeden balon se totiž ztratil, a než se našel, musela se prodloužit zavírací doba místní restaurace. Opět až za tmy bereme herberk kousek od obce Chabaně.

Místní připravují zážitkový let...	... za západem slunce

Den pátý

Opět krásné a teplé ráno. A opět klíšťata ve stanu a jedno v mé noze. Děs. Rychle balíme a směřujeme do Velehradu. Historie Velehradu se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Velehrad patří k nejvýznamnějším poutním místům v České republice, a tak na nás dýchla i historie. Je to pěkné místo pro ukončení letošního vandru, a tak probíráme naší akci po Chřibech v místní hospůdce U Alenky. Pak už vyrážíme do Starého Města na vlak po červené. Náčelníkovi se už pěšky nechce, protože se prý nachodil dost, a tak mu osud přihrál hned před hospodu autobus. Na nádraží ve Starém Městě zjišťujeme čas odjezdu do civilizace. Náčelník jde shánět ochranné nápoje na cestu a já si jdu prohlédnout místní rozhlednu Šrotík (Maják).

Velehrad	Rozhledna Šrotík (Maják)

Náš Rx 886 Slovácký expres stíháme na čas. A vyrážíme směr Prágl. Rx 886 Slovácký expres je moc pěkný přeplněný šrot pohybující se po kolejích.

Rx 886 má krásnou výzdobu ...	... jak pěkné...	... na WC jen s trekovou obuví

Naše útrapy ale ještě nekončí. Náčelník bojuje s přeplněným, přehřátým a špinavým vlakem komickým převlekem (předvádí jak ho vytahuje vichr o rychlosti 120km/h z vlaku), když se to náhle stalo - Rx 886 Slovácký expres se zastavil v Přelouči a dál určitě nepojede. Nepřizpůsobiví spoluobčané totiž ukradli sdělovací kabel, a než bude nový musíme čekat. To se nám nechce, protože je ve vlaku děsné horko, a tak vystupujeme a vyrážíme na exkurzi po městě. Zpočátku bojujeme se stavební činností v okolí nádraží a zabýváme se myšlenkou, kterak nádraží opustiti a o holý život nepřijíti, ale nakonec se nám to podaří. Procházíme městem a čas si krátíme v místní restauraci . Po dvou hodinách sedíme ve vlaku ČD Rx862 Jiří Bouda a směřujeme do Práglu. Štíplístek nás upozornil, že jsme v první třídě ať si jdeme přesednout, ale s náčelníkem to ani nehne. Protože přeplněných, přehřátých a špinavých vlaků si užil u ČD* už dost.