Český ráj 2023 - 15.5. až 19.5.2023

Letošní jarní vandr jsme nasměrovali do Českého ráje. Počasí nám přálo, takže vandr se 100 % vydařil. I když určité problémy byly hned na začátku vandru s dopravou. A to jsem ještě netušil, že to bude můj poslední vandr v delším časovém horizontu.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Malá Skála  Ukončení:     Mnichovo Hradiště  Cíl akce:     Bez cíle a bez mapy  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 80 km pěšky

Foto z vandru

Počasí na pondělí náčelníka ničilo už týden dopředu. Předpověď se vyplnila. Ale na čundru nám nepršelo. Od úterý do pátku bylo bez deště a teploty do 20°C přes den a 6°C v noci. Ani jednu noc nemrzlo.

Den první

Prší a náčelník je zádumčivý. První problém nastává při přestupu v Hostivici. Do Os2507 se náčelník snaží dostat z levé strany i přes zajištěné dveře. Jelikož má obrovskou sílu lehce přemůže zajištěný mechanismus dveří a otevře je. Ale jakmile polevil dveře se zprudka opět zavřou. To se opakuje několikrát než zasáhla paní výpravčí se slovy: Co tady vyvádíte, nastupuje se z druhé strany . Do Práglu už dojedeme v pohodě a přestup na R1146 proběhne bez problémů. R1146 je úplně prázdný vlak. Celou cestu krásně prší a my ladíme čundr. Jedeme víceméně naslepo. Naše výstupní stanice je Mnichovo Hradiště a cíl Drábské světničky. Cesta nám pěkně ubíhá, když tu se kouknu z okna a vidím Drábské světničky. Povídám náčelníkovi: Neměli jsme tam dnes jít? Á jo, jsme to přejeli. Co teď budeme dělat? Vždyť jedeme načerno do Turnova. Po počáteční panice vznikne plán čundr obrátit a vyrazit z Malé Skály. Vše klapne a už driftujeme směr Malá Skála. Prší. V místní hospůdce ladíme nový plán čundru a čekáme na lepší počasí. Ve tři hodiny odpoledne přestalo pršet a my vyrážíme po červené směr Besedice. Náčelník má dar hned na začátku vandru naordinovat krpál jak blázen. Z hospůdky to máme bezmála 220 výškových metrů na 1,5km. V Besedicích nabíráme sil v Hospodě na Terase. Náčelník se vžívá do místní známe postavičky pana Čurdy*, který proslul coby alkoholik. Po krátkém odpočinku pokračujeme směrem Koberovy a Hamštejn. U místního vleku hledáme místo na bivak a náhle se to stalo. Začalo neskutečně lejt. Něco jako když se vylije vana plná vody. Co vana, bazén. Náčelník chytil panickou ataku z vody. Vydal scestný rozkaz stavět stan. Snažil jsem se mu vysvětlit, že přestane a že je to jen voda. Ale on začal plnou rychlostí stavět. V neskutečné průtrži to byl holý nesmysl, který ho od kompletního prolití oblečení a výstroje nezachránil. Když jsme za 30 minut kompletně promočený stan postavili přestalo pršet. Obloha se protrhla a na vandru od té doby už nepršelo.

Změna čundru náčelníkovi moc nevadila ...	... Malá Skála, nový začátek ...

*Pan Milan Čurda (19. července 1966 – leden 2023), se proslavil v roce 2005, kdy s fekálním vozem Praga sjel do příkopu, narazil do sloupu elektrického vedení a poškodil živý plot. Policisté mu pak naměřili osm promile alkoholu v krvi, což je více než smrtelná dávka. Hájil se tím, že prý měl jen dvě piva a panáka.

Den druhý

Krásné ráno, jsou pěkné mlhy. Vyrážím fotit a kochat se. Nádhera. Náčelník má stále trudomyslnost. Je kompletně promočený a když je náčelník promočený tak je nevrlý. Nezvykle rychle balí a je tichý jak ranní mlhy nad Českým rájem.

Mě osobně mokrý věci nevadí neboť má být 25°C a do 10 hodin budu stejně suchý, protože oblečení je z plastu. Tak proč se tím nervovat. Vyrážíme směr Kozákov 744 m.n.m.. Cestou jsou opět pěkný výhledy. Na Vzdychánku 568m.n.m. posnídáme. Čeká nás výstup na Kozákov. Jelikož je úterý 9:00 a tak restauraci asi neotevřeme, konstatuje náčelník. A měl pravdu. Kozákov byl krásný opuštěný komplex. Byl tu klid. Nikde nikdo a toho jsem využil a zakoukal se do kraje. Ze snění mě vyrušil náčelník a zavelel odchod, neboť je zde prd. Jdeme hledat občerstvení. Pod Radostnou studánkou jdeme po žluté doleva přes pastviny a Votrubcův lom. Zanedlouho jsme u samoobslužném baru Otakarova farma / samotoč. No nádhera, to jsme potřebovali najít, raduje se náčelník. A okamžitě se vrhá za pípu. Je jak smyslů zbaven. Je krásné počasí a on místo aby si užíval, pracuje. Suší stan, boty, výstroj a do toho točí pivo a hledá jídlo v batohu. No prostě chaos . Nakonec vymyslí ještě pivní lístky a asi po hodině nastává i u samotoče klid. Když mu výstroj konečně uschla plánujeme kam dál. Platíme mobilem a pokračujeme na Tatobity. Tam narazíme na hostinec U Studničků. To by bylo, abychom se na jedno nezastavili, konstatuje náčelník. Hostinec stejně za chvilku zavírá, protože kvůli opravě místní silnice nemají hosty a my míříme dál na Podtýn. A tady to nastalo - nejhorší cesta za celý čundr. Jdeme po cyklo 4176. Tolik aut, náklaďáků a autobusů jsem naposled viděl v Práglu. V Rovensku pod Troskami jsem úplně mrtvej. Ani nemám hlad, když náčelník rozbalí kuchyň v parku u zvonice s obrácenými zvony. Naštěstí je zde restaurace u Alenky, kde se z toho šoku proberu. Nocleh už hledáme za tmy v PP Borecké skály.

Kozákov 744 m.n.m....	... a výhled do kraje

Samotoč Netradiční koncept samoobslužného občerstvení s regionálními produkty - např. klobásy, sýry, piva, limonády. Neostýchejte se a obslužte se v Samotoči sami.

Den třetí

Krásné ráno na krásném místě - Vyhlídka Svatopluka Čecha. Je tu klid. Lítají zde pouze havrani, které rušíme svojí přítomností. Co naplat, balíme a pokračujeme po modré značce směr Borek. Pak po žluté na Rokytnický rybník, kde posnídáme. Poté směřujeme do Věžického údolí kolem rybníku Vidlák až na Věžický rybník. Dále pokračujeme po červené (Zlatá stezka Českého ráje) do obce Libošovice přes Údolí Žehrovky. Cíl je jasný, restaurace v Hotelu Český ráj. Tam nabereme sil, říká náčelník a jak řekl, tak se i stalo. A za chvíli přivezl dvě pivka až na stůl . Sice se náčelníkovi nikam nechce, ale v plánu je ještě restaurace na hradě Kost. Zde se náčelníkovi libí, připadá si jako vojevůdce . Hospůdka je útulná a úplně prázdná a to je přesně co hledáme. Klid. Další cil je CEJCH - rekreační areál s restaurací. Náčelník to zde zná a tak jde na jistotu. Ale je zde teambuilding, ale dva vandrovníci nebudou problém, konstatuje paní správcová. Už za tmy stavíme herberk kousek za vsí u Sokolky 232 m.n.m.

Hrad Kost...	...a vojevůdce

Den čtvrtý

Dnes ráno mě vzbudila porucha mého hardware*. Software **vyhodnotil určitou anomáli na mém hardwaru a od té doby mě čundr přestal bavit. Můj hardware si ráno řekl o více energie a vyrážíme kolem Sokolky 232 m.n.m. a přitom pozorujeme při letecké hře párek sokolů. Nevím jestli tu hnízdí, ale podívaná to byla úžasná. Míříme po červené značce směrem na Příhrazy. Cestou procházíme skalní města, rokle a máme i pěkné výhledy do kraje. V Příhrazech je prd a proto pokračujeme bez odpočinku směr Drábské světničky, kde jsme měli náš čundr původně začít. Cestou opět skalní města a výhledy na zdejší kraj. Můj hardware mele z posledního a nás čekají nekonečné krpály a sestupy. Náš cíl je restaurace Na Krásné vyhlídce. Neustále se ptám náčelníka, kdy už tam budem. A co na to náčelník, zatni zuby a táhni. Nemám sil ani ho kopnout do patřičných míst . Konečně restaurace. Na můj vkus sice moc nóbl, ale furt lepší něco než nic. Náčelník mě informuje, že už žádný daleký přesun nebude. Jen samé stánky. Že už to bude jako výlet na Kokořín. Po mém krátkém zotavení pokračujeme směrem vesnička Mužský kde je kiosek u Pažoutů a poté míříme na zříceninu skalního hradu Valečov a kiosek pod Valečovem, kde už odmítám dál pokračovat. Ale v kiosku za chvíli zavírají a tak dnešní trek ukončíme hospůdce na Zásadce. Je to taková krásná komunistická čtyřka a proto odcházíme až za tmy. Herberk stavíme pod kótou 257 m.n.m. na místě zvaném Černava.

Po snidani mě vadr přestal úplně bavit ...	... nemohl jsem už pokračovat dál

Den pátý

Ráno máme pěkný výhled na místní louku. Balíme, míříme do Mnichova Hradiště, kde jsme měli náš vandr po Českém ráji započít, ale shoda náhod nás donutila improvizovat. Takže místo začátku tady náš vandr končí a my míříme vlakem Arriva R1145 směr civilizace.