Český les  - 16.5 až 20.5.2015

Letošní vandr jsme nasměrovali do Českého lesa. Počasí nám přálo a tak se vandr na 100% vydařil.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Domažlice  Ukončení:     Třemešné  Cíl akce:     Čerchov 1042 m.n.m.  Výprava:     Nohyk, Tabí, Radek  Délka akce:     asi 90 km pěšky

Foto z vandru

Den první

Letošní vandr směřujeme do Českého lesa. Plán je jasný a jednoduchý. Nastoupit do vlaku směr Prágl a přestoupit na EC 354 Franz Kafka, ale ne do posledních dvou vagónů, ty odpojí v Plzni. V Berouně nabrat Radka a pokračovat směr Domažlice. Plán je to stručný a jasný, ale s ČD těžko realizovatelný. Což o to, v Kladně jsme v klidu nastoupili a na čas odjeli, ale v zastávce Praha - Veleslavín se R 1223 z ničeho nic zastavil a 8:36 neodjel.

Čas do odjezdu EC 354 - 38min. - S náčelníkem vtipkujeme o spolehlivosti ČD.

Čas do odjezdu EC 354 - 29min. - Situace začíná být vážná. Řešíme, jak kontaktovat Radka (má vypnutý mobil), aby v Berouně do EC 354 Franz Kafka nenastupoval. Asi ho budeme muset nechat v Berouně vyvolat, říká náčelník, když v tu chvíli se R1223 rozjel.

Čas do odjezdu EC 354 - 24min. - Za pár minut nám to jede a my nemáme ani jízdenky na EC354. R1223 se pomalu plouží a my ztrácíme naději na odjezd.

Čas do odjezdu EC 354 - 8 min. - Vypadáváme z R 1223 na Masarykově nádraží a ve zrychleném přesunu míříme směr Praha hl. nádraží. Dle ČD to trvá 11 min, ale my musíme být za 8 min. už v EC 354. Nikam neběžím, konstatuje náčelník a v poklusu směřuje na hlavák. Cestou rozděluji úkoly. Ty zjistíš, z jaké koleje nám to jede a já seženu bleskově lístky.

Čas do odjezdu EC 354 - 2 min. - Jsme na hl. nádraží. Náčelník bleskově zjišťuje kolej, ale s jízdenkou je problém. Stovky čekajících cestujících u kas. Bleskově měníme plán a míříme rovnou na perón.

Čas do odjezdu EC 354 - 0min. 30 s - EC 354 Franz Kafka je již přistaven a připraven k odjezdu. Míříme k vlakvedoucímu. Dobrý den, potřebujeme jet s tímto vlakem, ale vůbec nemáme lístky. Vlak vedoucí se jen pousmál a řekl: "Nastupte si pánové, odjíždíme". Jen se za námi zavřely dveře tak EC 354 Franz Kafka v 9:14 na vteřinu přesně odjíždí - i s námi!

To je adrenalin cestovat s ČD konstatuje náčelník a zhroutí se do sedačky posledního vagónu, co odpojí v Plzni. Najednou zvoní mobil - Radek. Co se děje, že jsme volali. Nic, říká náčelník, jenom bordel v ČD. V Berouně vše vysvětlíme. A nezapomeň nastoupit do posledního vagónu co odpojí v Plzni. Radek se sice podivoval, co způsobilo, že náčelník vydává takto scestné rozkazy, ale náčelník má vždy pravdu. Během jízdy do Berouna, se už nic zvláštního v soupravě ČD nestalo. V Berouně podle plánu „B“ nastupuje Radek do posledního vagónu a náčelník mu barvitě vypráví, co se nám stalo. A to ještě nemáme ani jízdenky! Těsně před Plzní se přesouváme do vagónu č.257, aby nás neodpojili. Tady si nás našel i vlakvedoucí. Když si vyslechl náš příběh, tak nám velice ochotně nakombinoval vlaková spojení tak, aby nás cesta vyšla co nejlevněji a odpustil nám i pokutu za nákup tří jízdenek přímo v EC 354 Franz Kafka. Domažlice. Na značky a vystupovat. Po krátké prohlídce zdejšího náměstí pokračujeme už do kopců po zelené značce směr Babylon. Cestou máme pěkné výhledy. Poté odbočujeme na červenou kolem Zelenovského a Srakovského rybníka na Babylon. Zde se zastavujeme v restauraci u tenisových kurtů a dolaďujeme výstup na Čerchov 1042 m.n.m. , který nás čeká zítra. Už navečer pokračujeme po Čertově NS a zelené značce směr Čerchov. Nocleh bereme za krásné teplé noci v bukovém lese.

Den druhý

Za ranního zpěvu ptáků, vůně viržinka a ranní kávy vstáváme. No až na náčelníka. Ten neustále mrmlá, že Radek ruší spánkovou pohotovost. Několik desítek minut se snaží odolat, ale marně. S Radkem ho přeci jenom ze spacáku dostaneme. Dnes nás čeká výstup na Čerchov 1024 m.n.m. Náčelník namítá, že tam budeme moc brzo, ale mně se to nezdá. Čeká nás asi 500 výškových metrů na 5 km. Pokračujeme dál po zelené přes Teplou Bystřici. Zde s náčelníkem fotíme vodní výjevy. Radka to moc nebaví a vyráží napřed. Když se pořádně fotograficky vyblbneme, tak pokračujeme dál. Kopec je to děsný. Trvá nám to 1hod.30min. než se s báglama vyškrábeme na vrchol. Radek je tu o 20 min. dříve a už snídá. Za chvilku by se měla otevřít rozhledna a místní restaurace. Tak si musíme zdejší vojenskou základnu pořádně prohlédnout. Paní správcová z rozhledny nás viděla na webové kameře, a tak přijela otevřít. Jsme tak zničený, že se nám na rozhlednu ani nechce. Chcete jít na rozhlednu, zeptá se. Ne, dáme si tři pivíčka a počkáme, až se otevře místní restaurace, odvětí náčelník. Radkovo bystré oko najednou spatří pana výčepního. Už je tady, berte bágly a jdeme. No a za chvilku sedíme uvnitř. Náčelník dělá telefonickou objednávku. Během pár minut je tu Kout. Máme pěkný výhled na rozhlednu, a tak se nám nikam nechce, ale co naplat musíme dál. Pokračujeme po zelené a potom po červené do Capartic. Jdeme po silnici na výhledy, odtud hledí nadživotní socha J. Š. Baara na Chodsko. Hned poblíž je pěkná stylová hospůdka a my jsme jediní hosté. Náčelník se pomodlil za hladký průběh vandru a já jsem si našel nové kolo. Pan výčepní je rád že nás tu má, a tak nám udělal společnou fotku na památku. Nocleh bereme v altánku 40m od restaurace Výhledy.

Někdo se modlí ...	... jiný jezdí na kole

Den třetí

Krásné ráno. Jdu se podívat, kam že to ten J. Š. Baar kouká, než si sbalíme výstroj. Prakticky jsme spali v hotelu, konstatuje náčelník neskrývaje svoje nadšení nad naším ubytováním. Poté pokračujeme po žluté až na Sádek 854 m.n.m. I zde jsou pěkné výhledy z místní sjezdovky. Jdeme dál na Sádkovu skálu 847 m.n.m., Haltravu 882 m.n.m., Škarmanku 888 m.n.m. a Vranovské sedlo, kde náčelník odpadl. A již vleže vyhlásil taktickou přestávku. Po krátkém odpočinku pokračujeme na hrad Starý Herštejn 878 m.n.m. No s tím výletem na Kokořín se to nedá srovnat. Tam byly alespoň stánky. A co je tady? Prd. Kušuj, říká náčelník, vezmi si foťák jdi ten hrad nafotit, abychom si ho s Radkem v restauraci mohli prohlédnout. Hrad je jenom taková ruina z kamení. Celý prostor prolezu a zdokumentuji. Poté vyrážíme směrem na Herštejnské Chalupy a Liščí domky. Zde náčelník navrhuje návštěvu pramene Radbuzy. Dle map je to celkem kilometr tam a zpět. S Radkem se nám tam nechce, a tak se náčelník, ač nerad, podrobil většině. To je hrozný s vámi někam chodit. Z rozhledny jsem se nepodíval a pramen Radbuzy taky neuvidím, mrmlal si náčelník pod vousy desek kroků za naší výpravou. Až narazíme na horskou hospůdku, tak ho to přejde, říká Radek a přidá do kroku. A měl pravdu. V Závisti je Chalupa na Závisti. Ač bylo zavřeno, tak nás místní pan správce usadil na terase a donesl tři pivíčka. Náčelník se s ním dal do řeči o místním kraji a na pramen Radbuzy úplně zapomněl. Nemůžeme se moc zdržet, protože náš dnešní cíl je obec Rybník. Rozloučíme se a pokračujeme po červené. Je tady opravdu moc pěkně, a tak se kocháme pěknými výhledy. V Rybníku na místním turistickém odpočívadle vybalíme kuchyň a začne se vařit gulášek. My s náčelníkem máme vše v pořádku, ale Radkovi se část kuchyně rozbila - došel plyn. Jsi v pořadí, říká náčelník míchaje náš gulášek. Po vydatné večeři jsme zakotvili na Rybníku. Nocleh bereme v březovém háji za obcí Rybník. Nocleh musíme postavit trochu odolnější, protože dle mé předpovědi bude pršet. A pršelo.

Není Rybník...	... jako rybník	Zakotvili jsme na Rybníku

Den čtvrtý

Ráno v 5:00 zpívají ptáci a Radek balí. Lehni nebo tě vyměníme, snaží se ho okřiknout náčelník. Ale Radek nedbá jeho rozkazu a začal rozebírat naše ležení. On mně bere dům, jsem úplný bezdomovec, mrmlá náčelník. A najednou se to stalo. V 5:58 se prudce ochladilo, na obloze se objevilo UFO a Radka odneslo. No a už jsme bez baráku i bez Radka, konstatuje náčelník. Balíme a jdeme ho hledat. Asi po dvou kilometrech ho najdeme, jak sedí na patníku u silnice, kouří viržinko a dělá jako že nic. Dále pokračujeme po červené na rozcestí Nad Mostkem, kde posnídáme. Vodu máme z místního potůčku. Po snídani pokračujeme do bývalé obce Václav. Cestou máme výhled na kopec Velký Zvon 863 m.n.m.. U výhledu je i turistický domeček, tak chvíli posedíme. V dálce je vidět jak všude prší, ale naším směrem je počasí moudřejší. Pěknou krajinou míříme na Pleš. Míjíme stádo krav a zastavujeme u restaurace Na Pleši. Je zde pusto, prázdno, a tak nastala trudomyslnost. Jenom náš nový čtyřnohý kočíčí kamarád má radost, že jsme tady a s náčelníkem se hned skamarádil. Dlouho se nezdržíme. Míříme do Železné po červené značce. V Železné se nám vůbec nelíbí, a tak po krátkém odpočinku pokračujeme na Farský potok. Fotím zdejší přírodu, když jsem si všiml divných stromů v potoce. Napadl mě bobr a byl to bobr. Dokonce jsem ho i zahlédl. Všude po okolí jsou pokácené stromy. Po překročení Nivního potoka sleduji, jak všude prší. Náčelník z toho počasí dostal až hlad. Zanedlouho se už vaří párečky v plecháčku. Pak pokračujeme někudy lesem směrem na Novou Ves. Cestou míjíme linky 400KV V441 a V442, které směřují do Německa. Jdeme neustále do kopce a z ničeho nic se najednou objeví restaurace Na pastvinách. Konečně si odpočineme, říká náčelník a začíná se zabydlovat. Je zde i parta natěračů, kteří natírají linky 400KV. Jelikož ze stožárů je daleko vidět, tak měli celý den přehled o počasí. Když jsme jim řekli odkud jdeme, tak to prý byl jediný směr kde nepršelo. Prostě klika. Večer ale pršet bude a jak koukám do Sama tak poměrně dost. Nocleh bereme za Novou Vsí.

Zničeho nic se objevilo UFO ...	... a odneslo Radka

Den pátý

Prší, prší a …. I přesto, že krásně prší, tak Radek vstává za vůně kávy a viržinka v 5:30 a začíná balit. Je to šílenec, kam chce jít v takovémto počasí, huhlá v polospánku náčelník. To ale ještě nevěděl, co ho za chvíli čeká. Radek totiž začal opatrně odstraňovat naší střechu, ale nevšiml si, že nad náčelníkem se vytvořila obří louže. Při dalším pohybu plachtou se celá louže vylila náčelníkovi do spacáku. Ten byl během chvilky z něho venku. Po této ranní koupeli se náčelník převlékl, aby prý při návratu do civilizace vypadal jako člověk a vyrážíme do Třemešné na vlak. Na návsi je pěkné posezení, a tak posnídáme. Radek posnídal už v lese, tak jeho úkolem bylo najít nádraží. Za chvíli se vrátil, že ho už našel.

Tabi: Našel jsi nádraží? Radek: Našel. Tabi: Je to daleko? Radek: Není. Tabi: A kdy nám jede vlak? Radek: Nevím. Tabi: Ty jsi tam nebyl? Radek: Byl. Tabi: Byl jsi i na peróně? Radek: Byl. Tabi: Četl jsi jízdní řád? Radek: Ne. Tabi: Proč? Radek: To jste neřekli, že se mám podívat na odjezdy vlaků.

No a pak ho pošlete někam na průzkum. Samozřejmě nám vlak do Tachova ujel! Po příchodu na nádraží byl náčelník z toho celý nesvůj. Další vlak jel až za hodinu, a to do Domažlic. Radek si to trochu (spíš jen nepatrně) vyžehlil tím, že ze zavřené Jednoty občerstvení do vlaku vymámil. V Domažlicích nastává opět problém s ČD, je výluka. Všechny vlaky EC a IC jsou odkloněny a my musíme autobusem a potom pěknou místní lokálkou Shark do Plzně. Jsme v Plzni, chlapci, tohle je město piva, říká náčelník. Štíplístek nám přišel říct, že kvůli nám nechá v Plzni pozdržet EC do Práglu. Odvětím: "Jen ho nechte, ať odjede, přece kvůli nám nebudou mít ČD zpoždění" . My si počkáme v klidu na další. Třeba v pivovaru, doplnil náčelník. A za chvíli už stojíme před branou Plzeňského pivovaru. V místní restauraci probereme vandr po Českém lese a symbolicky ho zde ukončíme.

Na vandru je vždy důležitá dobrá nálada