Beskydy I. - 7.5 až 13.5.2012

Letošní vandr jsme nasměrovali do Beskyd a Javorníků. Počasí nám přálo a tak se vandr na 100% vydařil.

Odjezd:     Kladno časně ráno  Zahájení:     Mosty u Jablunkova  Ukončení:     Horní Lideč  Cíl akce:     Stratenec 1055 m.n.m.  Výprava:     Nohyk, Tabí  Délka akce:     asi 101 km

Foto z vandru

Den první

Na letošní vandr nás rychlostí 160 km/h veze samo Pendolino. Sice jsme si sedli na jiná místa, ale stewardovi to nevadilo, neboť souprava je prázdná. Kromě několika manažerů a nás dvou nikdo nejede. Souprava jede tak kultivovaně a komfortně, že jsme málem zapomněli vystupovat. Sotva jsme dali tři Krušovický, už jsme byli v Ostravě. „ To jsou věci“ - konstatoval náčelník. Za to další spoj do Mostů u Jablunkova byl neskutečný vehikl. Kravál, špína a vedro - konečně ten správný vlak na vandr. Z vlakového šoku se probíráme v místní restauraci. „ Dvakrát Radka, paní správcová“ zazní klidnou hospůdkou. Vybaluji mapu a ladíme trasu, protože v Pendolinu na to nebyl čas. Za chvíli vyrážíme do hor směrem chata Skalka. Je taková mlha, že jsme jí málem minuli. Odpočineme si a pak budeme pokračovat dál, rozhodl náčelník. Ale pan správce nebyl vůbec rád. Chata byla prázdná a o dva vandrovníky neměl zájem. I přes jeho neochotu zůstáváme, neboť venku se mezi tím hustě rozpršelo. Otráveni obsluhou pokračujeme na Kamennou chatu. Zde je to, to samé v bledě modrém. Venku stále prší a jsou 3°C a tak se ptáme na nocleh. Pan správce využívá situace a šponuje cenu za ubytování do námi neakceptovatelných výšin. „ Ještě že máme stan, budeme spát ve svém“, rozhodl náčelník. A tak stavíme stan v dešti a potmě pod Velkým Polomem 1067 m.n.m.

Výškový profil prvního dne

Den druhý

Je chladné ráno. Ve stanu máme jen 6,5°C. Všude kolem stanu jsou polámané stromy, které jsme při baterce nějak přehlídli. Balíme a je nám docela frišno. Stěží jsou 3°C a tak pokračujeme zmrzlí na Můřinkový vrch 975 m.n.m. Bloudíme v mlze. Konečně vidíme místní kapličku. Je zde pitná voda, a tak doplňujeme zásoby a posnídáme. Je taková zima, že ani plynu z bomby se nechce ven. Zanedlouho vyrážíme dál směrem na Malý Polom 1060 m.n.m. V lese je to samý polom a tak se cesta stává docela náročnou. Konečně máme výhledy. Počasí se umoudřilo a tak za chvilku sedíme na terase chaty Kysuca na Bílém Kříži. Je super počasí a tak sušíme náš mokrý příbytek. Tady se nám prostě líbí a pan správce je rád, že tu jsme. To se, se Skalkou a Kamennou chatou vůbec nedá srovnat. Je tu pěkný výhled na Slovenské hory, hezké počasí a mají dobré pivo. „Tady odsud odcházím s krajním odporem, nýbrž jsem krajan“, konstatuje náčelník a pokračuje i když nerad směrem chata Doroťanka. V Doroťance už se moc nezdržíme, probereme mapy a nocleh bereme na zdejších loukách jen tak pod širákem.

Výškový profil druhého dne

Den třetí

Nádherné ráno, tohle je na vandru to nejhezčí. Sice byla zima asi jen 2,7°C, ale slunce hřálo už od rána. Z „postele“ máme pěkný výhled na osadu Moravské. Pomalu balíme a míříme na Konečnou. Čeká nás prudký výšlap na stejnojmenný kopec 865 m.n.m. Náčelník konstatuje, že to bude urgunt a tak v místním konzumu posedíme s Radkem Extra hořkým a soustředíme všechny síly na výstup. Na hřebenu jsme odměněni super výhledem na Malou Fatru a okolní kopce. Pokračujeme na kopec Bobek 871 m.n.m. Po krátkém odpočinku jdeme dál směrem chata Kmínek. Zdejší pan správce má na starost mezinárodní hostinec. Hospodu má na Slovensku, posezení a bazén v Čechách. Když jsme si s náčelníkem náležitě užili neustálého překračování státních hranic, pokračovali jsme dál kolem chaty Sněžná na Masarykovu chatu. Tady jsme si se svolením zdejšího hostinského ohřáli večeři a dali se do řeči se zdejšími domorodci. Odcházíme už při baterkách směrem Makovský průsmyk. Noc trávíme na louce nad průsmykem. Usínáme za burácení kamiónů, které projíždí po E442.

Výškový profil třetího dne

Den čtvrtý

Vstávám brzy, protože hluk z E442 je šílený. Náčelníkovi se moje ranní aktivita nezdá, ale nakonec ho burácející kamióny taky vytáhly ze spacáku. Míříme na Kasárne. Procházíme okolo partizánského pomníku směrem na Lemešnou 950 m.n.m. , kde krátce odpočíváme. Z Lemešné prudce padáme dolů a pak zase do šíleného urguntu pod kopec Hričovec 1059 m.n.m. Na hřebenu jsou pěkné výhledy na Beskydy, ale my už se těšíme, jak si odpočineme v místní hospůdce. Konečně sedíme na pivku v osadě Kasárne. Život na horách není jednoduchý, jak jsem se přesvědčili, když jsme šli kolem chaty Tatranský dům, která vyhořela. Se smíšenými pocity pokračujeme po žluté značce na Stratenec 1055 m.n.m.. Cestou jsou opět pěkné výhledy na hřeben Beskyd. Náčelník z místní rozhledny kontroluje stav místních hor a občas se mrkne i k sousedům. Náčelník je nabyt, takovou energií z místních hor, že rozhodl: „Dnes dojdeme ještě na Kohútka“! A stalo se. V 16:00 hod. místního času jsme na chatě Kohútka. Paní správcové se ptáme, jak je to s medvědy, jestli nějakého viděla. Sdělila nám, že tu občas na sjezdovkách nějaký „přeběhlík“ je, ale žádného prý naštěstí nepotkala. Když jsme jí řekli, že budeme spát po širákem tak nám vůbec nezáviděla. Nás to baví, odvětil náčelní a nasadil si čelovku. To ještě netušil, že dojdeme až na Papajské sedlo ( 691 m.n.m.) a potmě slezeme Krkostěnu s převýšením 150m na 0,5 km. Kdo tohle nezažil s báglem na zádech, nepochopí.

Výškový profil čtvrtého dne

Chata Tatranský dům před požárem	Chata Tatranský dům po požáru

Den pátý

To byla noc. Připadal jsem si, jako když spím v ZOO. Celou noc to kolem nás stále šustilo, škrábalo, vylo, houkalo, běhalo a frkalo. Bylo to jak ve strašidelném lese a ke všemu je tady medvědovo. Přežili jsme, aniž by jsme se museli s něčím prát. Náčelník konstatuje, že je zbitý jako pes, že celí den jen chodí a v noci nespí. To tak na vandru bývá, odvětím a začínám balit. Opět nás čeká krpál jak blázen. Pomalu lezeme po čtyřech. Co jsme v noci slezli, ráno opět vylezeme. Děs!! Podél hraničních kamenů, cestou necestou míříme na Makytu 923 m.n.m.. Z mapy víme o chatě Selanka a včera jsem v mobilu hledal nějaké spojení, ale nějak se mi to nezdá. Náčelník tam přesto volá, aby zjistil jestli chata funguje. Zjišťuje, že je to nyní abstinentská a vegetariánská restaurace !!! Konstatuji, že to jsou blázni, když v horách provozují takový hostinec! A široko daleko žádný jiný není. Co teď , mručí náčelník. Nakonec jdeme směr Selanka. Selanka opravdu již neexistuje a občerstvení v abstinentské/vegetariánská restauraci odmítám. A tak pokračujeme do Francovy Lhoty, kde na náměstí je pěkný dobový hostinec. Uvnitř je úplné museum starých cimrmanských věcí. Po krátkém odpočinku pokračujeme na Pulčínské skály, které i s báglama procházíme. Je tady veřejné tábořiště - ve zkratce: to je hnus velebnosti. Den zakončujeme v hostinci U Willyho.

Výškový profil pátého dne

Den šestý

Ráno nás vzbudil srnec, který by zvědavý, kdo že mu to leží na jeho oblíbené louce. Když se přiblížil na tři metry tak jsem na něj zamlaskal. Chudák srnec. Měl z toho málem smrt. Vstáváme a náčelník ukazuje, že jsme šli odsud až potud. Směřujeme na nádraží do Horní Lidče. Čeká nás jeden přestup na vlak Regio Jet a pak už jen civilizace.

Výškový profil šestého dne

Náčelník ukazuje, že jsme šli odsud ...	... až potud