Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15 – 35 kg a v kohoutku měří 65 – 75 cm. Ocas je velmi krátký (2 – 3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují na podzim a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vytlouká – zbavuje parůžek odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů (podle druhu stromu nebo keře se odvíjí odstín parůžku např. na Jižní Moravě mají srnci světlé parůžky a v Beskydech nebo ve výše položených lesích mají srnci obvykle parůžky tmavší). Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4 – 6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři výsady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci.

---

Zima 2018 a srnci mají problém, který se jmenuje brukev řepka olejka (Brassica napus)
Desetitisíce kusů v rámci České republiky hynou na rozsáhlých řepkových polích. Tato brukvovitá plodina je ekonomicky velice výnosným artiklem a pěstuje se na obrovských plochách. Pro srnčí zvěř je v době nouze atraktivním krmivem a velice ráda ji konzumuje. Stejně tak jako ostatní brukvovité plodiny obsahuje řepka olejka antinutriční látky, které se v předžaludcích přežvýkavců přeměňují v jedovaté složky. U nadměrného příjmu může řepka zvěři způsobit značné zdravotní potíže. Není v silách myslivců docílit, aby ji zvěř nepřijímala jako jediné krmivo! Postižené zvíře trpí rozsáhlými průjmy, má narušenou motoriku a postupně ztrácí plachost. Mimo tyto skutečnosti má otupeny všechny smysly jako je zrak, čich, sluch, chuť. V případě chronického onemocnění dochází během několika dnů či týdnu k úhynu postiženého jedince.

Zima 2018 - narazil na dva srnce, kteří byli ve špatném zdravotním stavu kvůli spásání řepky.

Srnec byl už na pokraji svých sil ...	... je to smutné,	ale jara se už těžko dočká

---

Zima 2017 byla nezvykle rychle ustoupila a pole byla v březnu vysušená na prach. Díky tomuto extrému jsem zvolil techniku plížením plazením vpřed. Díky znalosti terénu přesně vím kudy se vydají, když mě v dálce zmerčí. Takže si v klidu na ně počkám. Pokud se zůstane v klidu, tak ležícího blázna (co jiného si o mně mohou myslet), v pohodě minou. Zajímavá je situace, když srnec nechce svoje území opustit. A k ležícímu člověku si troufne přiblížit. Srnec se dá překvapit i v hlubokém lese. Stačí se chovat potichu a vnímat své okolí. I přesto má svoje hranici, za kterou se nikdy nepustí. Srnec se dá překvapit i v hlubokém lese. Stačí se chovat potichu a vnímat své okolí. V tomto případě je na snímek opravdu jen několik vteřin.

Tento srnec se nenechal mou hrou strhnout...	...pěkné překvapení. Jak pro něj tak pro mě	Srnec dělá jakože nic....
...i přesto o mně dobře vědí	Jako by nás stále někdo pozoroval...	...no jo, to je zas ten blázen
Tak dost, sem už nesmíš....	...nebo uvidíš!	Pohodička...
...tady máme ale klídek	Snad nás nevidí...	...ale vidí. Rychle pryč

---

Zima 2016 byla na sníh skoupá a většina srnců zůstala v lesním porostu. To není až tak běžná situace. Problém je i terén v polích. Zmrzlá oranice s popraškem sněhu není nic pro srnce natož pro lidi. Chodit v tomhle bez prudkých pohybů je docela problém. I přesto se dá k srncům přiblížit. Chce to mít opravdu ideální podmínky. Protože při sněhové pokrývce v polích o vás vědí i na kilometr daleko. Zde vítězí znalost terénu. Při jeho správném využití můžete srnce lehce překvapit. Tohle dělám nerad. Zvířata jsou pak vystresovaná a více ostražitá. Vždy se snažím o to, abych je nevyplašil a srnci odešli v klidu. Po měsíci je situace jiná. Obleva zbarvila přírodu do hnědozelené a situace se změnila. K srncům se dá dostat až na dosah. Měl jsem prudké slunce v zádech a vítr z levé strany. To jsou ideální podmínky pro ošálení čichu, zraku a díky větru i sluchu srnců. Pohyb v polích ulehčila rozmrzlá ornice. Prakticky jsem se pro ně stal neviditelným. Když zůstanete v klidu, tak se může stát, že se srnci k vám přiblíží místo toho, aby se vzdálili. Dost často to způsobí mladší a nezkušení jedinci. Stádo se pak nechá strhnout k většině. Někdy je i samotná zvědavost srnců až překvapující. Jsou jedinci jako tenhle. Chová se tak vždy, když na jejich stádo narazím. Je nepřehlédnutelný. Vždy o mně ví dopředu, ale stádo zůstává v klidu. Sám se přiblíží i na 40 - 50 m. A pak se vrátí do stáda. Pokud budete mít štěstí, tak se dostanete opravdu hodně blízko. A pokud zůstane stádo takhle klidné, tak se v přírodě umíte chovat a vychutnáte si krásné chvilky s touto překrásnou divokou zvěří.

Když je sníh má srnec větší přehled	I přesto se dá přiblížit	Pěkné stádečko se schovalo za horizontem
Srnec v zimním kožichu	Tenhle mě blíž už nepustí...	...a zbytek stáda také ne
Pěkně jsem si je nejdříve prohlédl	Takhle to asi nepůjde, vědí o mně	Začali se přesunovat
A pak si v klidu lehli 100 m ode mne	Klid a pohoda v polích	Jeden z nich se nebojí
Zvědavost ...	... je větší jak strach	Klid a pohoda
Pohodičku ve stádě ani fotograf nenaruší

---

Rok 2014 a překrásný podzim, akorát na focení srnců. I přesto, že srnci jsou zvířata velmi plachá a ostražitá není nemožné se k nim za bílého dne dostat až na dosah. Při blízkém setkání můžete slyšet jak nasávají vzduch do nozder, aby lokalizovali nebezpečí. Je až fascinující jak blízko se při dobrých povětrnostních podmínkách můžete dostat. A pokud dáte srncům možnost nerušeného odchodu bez zbytečného stresu je to nádherný zážitek. V případě focení ve svém okolí máte velikou výhodu místních znalostí terénu a výskytu zvěře. Pak už stačí jenom počkat na příhodné meteorologické podmínky a vyrazit. A čím častěji se budete vracet na stejná místa, tím to bude jednodušší, protože už budete vědět jak se srnec v terénu chová. No prostě jeho chování prokouknete. Je jasné, že bych si mohl sednout na posed a čekat, až srnec dorazí. Určitě by se dalo udělat také spousty pěkných snímků i jiných zvířat, ale tohle opravdu není můj styl. Prostě v tichosti procházím krajinou a sleduji co se kde v lese šustne. Při toulkách přírodou používám převážně vojenské oblečené. Základ je vypnutý mobil a zvuky ve foťáku. Důležité jsou taky světelné podmínky, protože na focení za zhoršeného světla nemám ten pravý přístroj. Je až neuvěřitelné jak vám může polední slunce pomoct při focení / přiblížení. Pokud je prudké slunce v zádech a vítr jde proti, už je jenom krůček k ošálení čichu, zraku a díky větru i sluchu srnců. Několikrát se mi stalo, že srnci mojí postavu vůbec nedokázali odlišit od terénu a i přesto, že jsem stál vzpřímeně, tak se vypravili přímo ke mě. V této situaci je důležité mít už foťák připravený a nastavený, protože více jak 2-3 snímky vám neumožní. Při vzdálenosti asi 10m už o vás ví za každé situace. Někdy i zvědavost samotných srnců dokáže překvapit. V klidu si vás prohlíží a někteří se i odváží za bílého dne podívat k obydlí, co že to mají za sousedy. A když se budete chovat tiše a za plotem jim necháte pár jablek, tak se budou i vracet.

Srnec v plné kráse	Pěkné stádečko	Srnec v zimním kožichu
Rychle pryč	Tenhle mě blíž už nepustí	Vždycky to nevyjde
Pěkné stádečko v zimním kožichu	Srnec má na parůžkách lýčí	Je tam někdo?
Tak se jdeme se podívat	Klid a pohoda v polích	Ani mě nezaregistrovali
Kdo to je?	Co nám tam dnes nechali?	Kde se tu vzal? To jsem z toho jelen, vlastně srnec